Před pořízením hlodavého parťáka byste se o něm měli dozvědět co nejvíce informací. U některých z nich totiž vůbec nemusí platit, co se psalo třeba před deseti lety, takže raději spoléhejte na weby zkušených chovatelů než na staré knihy. My vám zkusíme nastínit plusy a minusy některých exotických chlupáčů.

Zvířátko z Chile

Činčily jsou nejbližšími příbuznými primátů, mají totiž nehty. Jejich domovinou jsou pouště a hory v Chile, proto chinchilla, tj. malé zvířátko z Chile. Jsou zvídaví, inteligentní a velmi čistotní. „Jejich srst není alergenní, takže jsou skvělým parťákem pro alergiky," říká Bohdan Kratochvíl, chovatel činčil z Brna. „Ale pozor – jsou aktivní odpoledne a večer, přes den totiž spí," upozorňuje na možné úskalí chovu.

Činčily nebyly domestikovány, takže mají instinkty divokých zvířat, jako je třeba liška. Pokud je chovatel drží neustále v kleci, nic se nenaučí a neochočí se. Pokud ale žijí svobodně a zcela volně v bytě nebo domku chovatele, dokážou se naučit vše, co se naučí i kočka. „Podmínkou je dobrovolnost a žádné tresty.

Slyší a přiběhnou na jméno, naučí se na stolici. V případě blízkého kontaktu s chovatelem jej činčily berou jako vůdce smečky a v podstatě jej poslechnou na slovo. Mají také v repertoáru celou řadu zvuků, a když na ně chovatel mluví, časem mu porozumějí,“ dokládá inteligenci činčil Kratochvíl.

Všechny činčily v Evropě pocházejí z velkochovů, kde se množily pouze na kůže, ze kterých se šily kožichy. Nevhodní jedinci, například se špatnou kožešinou, byli prodáváni domácím chovatelům. Z toho vyplývá jejich chatrné zdraví. Veterináři uvádějí, že přibližně 80 procent našich činčil onemocní do tří let věku se zuby, což je pro ně smrtelné.

Činčily musí jíst velmi chudou stravu, jako jsou seno, bodláky a speciální granule. Pijí čistou, nejlépe převařenou vodu. Nikdy nesmí jíst potraviny bohaté na tuky, sacharidy a proteiny, ani oříšky, banány atd. Neměly by bydlet ve vlhku a průvanu. Pokud si chovatel koupí činčilu, nikdy jí nesmí začít krmit jinou potravou, než na jakou byla zvyklá dříve.

Milovníci písku

Pískomilové jsou velmi aktivní hlodavci. Pokud rádi pozorujete chování zvířat při interakcích s dalšími jedinci, hrabání chodeb v podestýlce či křečkování stavebního materiálu a jídla, jsou pro vás pískomilové tou správnou volbou. „Dochází u nich ke střídání spánku a aktivity většinou ve dvouhodinovém intervalu, nejvíce aktivity však projevují hlavně brzy ráno a vpodvečer. Jsou přitom hluční a dokážou udělat okolo klece velký nepořádek. Nedoporučuji je tedy chovat v místnosti, kde spíte,“ upozorňuje na noční řádění hlodavců Aneta Baklová z Hlídání mazlíčků Petland.

Pískomily je třeba chovat ve skupince. Volte jedno pohlaví a ideálně příbuzné jedince. Samice jsou obecně klidnější, mezi samci, kteří bývají i víc cítit, se občas objeví šarvátky. Zvířata nechytejte za ocas, upadl by jim, ale na rozdíl od ještěrek by už nedorostl.

„Pokud jste se rozhodli pro koupi pískomilů, pořiďte jim speciální ubikaci se skleněným dnem a drátovaným vrchem. Vypadá jako klec posazená na akvárium. Omezíte tak nepořádek kolem, zabráníte jim prokousat se ven plastovými částmi klece, a navíc můžete díky skleněnému dnu dobře sledovat nory, které si pískomilové hloubí,“ přibližuje základní vybavení pro chov pískomilů Baklová.

Jako podestýlku můžete použít třeba bezprašné hobliny nebo papírovou podestýlku asan. Nezapomeňte na seno, které pískomilům slouží jako výstelka i jako potrava. Do ubikace pravidelně umisťujte různé hračky, jako jsou ruličky od toaletního papíru či kuchyňských utěrek, větvičky nejedovatých stromů (např. bříza, vrba, jabloň), travnaté nebo dřevěné domečky a běhací kolečka, vše ideálně z přírodních materiálů.

Přestože krmná dávka pískomilů obsahuje především semena, seno a byliny, je třeba nezapomínat ani na živočišnou složku potravy, tedy hmyz, maso, sýr, tvaroh nebo vajíčka. Sice se často uvádí, že pískomilům stačí tekutiny získané z krmení, rozhodně ale na pítko s vodou v ubikaci nezapomeňte. Pískomilové také milují písek, proto by ho měli mít stále k dispozici.

Hlodaví cukrovkáři

Osmák degu je převážně denní tvor, což je jeho výhodou. Běžně se dožívá 6–8 let a vybrat si můžete z různých barevných mutací. „Osmáci se většinou lehce ochočí, vlezou na ruce, na ramena i do rukávu. Ale z málokterého se stane opravdový drbací mazlíček. Spíš je fajn je pozorovat, obzvlášť větší skupinu. Většinou se naučí přiběhnout na zavolání a sami se vracet do klece, někteří si klec dokonce umí i otevřít. Pokud jsou pouštěni ven, je třeba počítat s tím, že všude vlezou a rádi vše okusují. Třeba i kabely pod proudem,“ upozorňuje na možná úskalí chovu Eva Vorlová ze zájmového chovu Degu Osmák Ferda.

Pro chov osmáků je důležitá velká ubikace. Uvádí se minimum 60 x 45 x 80 cm, ale pro 2–3 osmáky se osvědčilo minimálně 80 x 50 x 100 cm. Osmák je skupinový tvor a o samotě, až na asociální výjimky, trpí, proto je vhodné pořídit si rovnou dva, lépe však tři osmáky stejného pohlaví, ideálně sourozence.

Ubikace by měla být vybavena poličkami, žebříky, větvemi, domečky a pelíšky, vhodný je i běhací talíř či kolotoč o průměru minimálně 25 cm, ideálně dřevěný nebo kovový. „Nesmíte zapomenout na napáječku s vodou a aspoň občas jim poskytnout koupelnu s pískem. Nevhodné je cokoliv plastového, všechno totiž rozhryžou. Nehodí se ani drátěná patra, po kterých se jim špatně chodí a mohou se na nich zranit,“ dodává Vorlová.

Velkou pozornost je potřeba věnovat výběru krmiva. Kvalitní seno je důležité pro obrušování zubů, nutné jsou i větvičky a listy převážně ovocných stromů, různé kořeny, bylinky, v menším množství sušená zelenina. Většina prodávaných směsí není pro osmáky vhodná. Bývají to kalorické bomby a některé obsahují i ovoce. Osmáci však neumějí trávit cukr, proto ovoce vůbec nesmějí, mají velký sklon k cukrovce a tučná strava jim škodí.

Kdo ještě rád hlodá?

Oblíbená hlavně mezi dětmi jsou na chov nenáročná morčata. K dostání jsou v bezpočtu barevných kombinací a existují i dlouhosrsté varianty, které milují zejména holčičky. Populární mezi mládeží jsou i křečci a křečíci, doporučit lze křečka zlatého nebo džungarského, křečíka čínského nebo robovského.

Rádi se ale cpou, takže pokud nechcete mít v kleci tlouštíka, pořiďte jim kolotoč na běhání. Milým a přítulným společníkem je i zakrslý králík. Lze ho naučit, aby přiběhl na zavolání a šel se k vám pomazlit. Pozor však na kabely. Je-li nehlídán, bleskurychle je přehryže. A nesmíme zapomenout ani na myši. Zatímco jedni si kvůli nim pořizují kočku, jiní je chovají doma jako mazlíčky. Potřebují důkladný příbytek, prokoušou se totiž skoro vším. Vhodné jsou proto tzv. laboratorní nádrže nebo akvária.