O tom, že v koštu není žádným nováčkem, svědčí nejen to, že se hodnocení účastnil už počtvrté.
Jako degustátor měl zodpovědnou úlohu. Aby vybral nejlepší slivovici, musel každý z devětadvaceti vzorků ochutnat. Jednotlivé degustace je podle něj nezbytné zapít vodou a zajíst. „Nejlepší je suchý chleba, ten absorbuje alkohol a můžete koštovat až do rána,“ popsal s úsměvem svou techniku.
Poté následuje kritické bodování. „Důležitá je pro mě vůně a jak slivovice člověka osloví chuťově,“ shrnul prioritní vlastnosti moku.
On sám dělí slivovici na dva typy. „Některé jsou lahodné, u některých je více cítit líh,“ rozdělil.
Vliv na chutnost slivovice má podle něj procento alkoholu i technika pálení. „Vysoké procento alkoholu způsobí, že slivovice v hrdle pálí. Vyhovuje mi, když slivovice prochází jako olej,“ podotkl.
Rozdíly v jednotlivých vzorcích podle něj nejsou veliké. A o to je těžší hodnocení.
„Dá se ale poznat špatný destilát od toho lahodného,“ myslí si. Horší vzorky podle jeho slov nemají správnou vůni ovoce, což je dáno tím, že něco v kvasu nebylo v pořádku. On sám do soutěže poskytl vzorek jablkové pálenky z posledního sběru. Tu pálí z jablek z vlastní zahrady.
Jeho životní filozofií, pokud jde o využití ovoce, je praktičnost. „Každé ovoce je škoda nechat ležet na zemi. Je potřeba ho přetáhnout krkem, ať v tekuté či pevné podobě. Lepší je samozřejmě tekutá,“ dodal požitkářsky.
Ovoce musí podle něj být především čisté. „Nejradši mám, když ho trhám přímo ze stromu, není špinavé a napadené,“ tvrdí.
Takzvanou zdravotní štamprli po ránu si na rozdíl od mnoha Valachů nedává.
„Když si někdo dává každý den, byť jen jednu štamprli, násobeno třistašedesátipěti dny v roce, vyšplhá se spotřeba až na třicet litrů za rok,“ zkalkuloval. „Já po ránu polykám spíše léky,“ přiznal.
Když si přece jenom potřebuje udělat v hrdle pořádek, jak sám říká, využívá k tomu speciálně upravenou slivovici. Ta se od klasické liší poměrem lihu a vody. Ten se výrazně vychyluje ve prospěch lihu. „Slivovice je tekutý penicilin,“ ztotožňuje se s názorem většiny příslušníků valašského národa.
Výjimečnost slivovice spatřuje především v jejím přírodním původu i tradiční výrobě. O tom, zda je uležená slivovice senzoricky lepší, jednoznačně přesvědčený není.
„Pil jsem 10 let starou slivovici. I když byla dobrá, markantní rozdíl jsem nezaznamenal. Dá se ale říct, že čím starší, tím kvalitnější,“ podokl.
Na zkvalitnění slivovice využívá speciální fígl. Čerstvě vypálenou slivovici nalije do nádob z křemenného skla. „Je to speciální sklo, které se využívá v likérkách, lihovarech a sodovkárnách. Propouští ultrafialové paprsky. Tím se likvidují bakterie. Po této úpravě je tekutina trvanlivější,“ vysvětlil.
Protože on sám takové nádoby z křemenného skla vlastní, nic mu nebrání zdokonalit i svou vlastní slivovici.
„Po vypálení tímto způsobem nápoj zkvalitňuji, nechám na ni působit sluneční paprsky a teprve takto upravenou nalévám do demižonů,“ popsal.
Tímto procesem údajně za dvacet čtyři hodin zestárne o pět let. „Nechávám ji takto i čtrnáct dnů,“ prozradil tajemství postupu.
