Společenský fenomén jménem skauting na Valašsku trvale zakořenil na začátku 20. let minulého století. Nejdříve v roce 1919 ve Valašském Meziříčí, o rok později ve Vsetíně. Vedle různých organizací zabývajících se v tehdejším Československu skautingem se tou nejpočetnější i zde stal Svaz junáků, skautů a skautek RČS, dnes Junák český skaut, z. s. Tak jako jinde v republice i zde hoši a dívky vybudovali své klubovny, v nichž se každý týden na družinových a oddílových schůzkách bavili různými dovednostmi a hrami. Víkendy patřily výpravám po okolí spojeným s prvky tábornictví, brannosti, znalostmi zdravotní pomoci, orientací a pohybem v terénu. Léto bylo neoddělitelně spjato s pořádáním několikatýdenních táborů, na kterých skauti dále rozvíjeli svou samostatnost a tvořivost a především mezi sebou upevňovali přátelství, mnohdy na celý život. Skauti si tak zajímavou formou pěstovali sebekázeň, čestnost, pospolitost a pomoc bližním.

Skautskými oddíly na Valašsku prošla řada významných osobností, které i v dospělosti vždy rády vzpomínaly na své zážitky z výprav a táborů. Byly bezesporu ovlivněny zásadami svých zákonů, které hrdě dodržovaly po celý svůj život. Někdy i proti zvůli moci těch, kterým se zrovna podařilo uchopit kormidlo dějin. Vzpomeňme Záviše Kalandru, který stál u zrodu prvních oddílů ve Valašském Meziříčí a Vsetíně a byl jedním z popravených v ostudném monstrprocesu s Miladou Horákovou. Z novějších například rodák z Valašského Meziříčí, herec Radoslav Brzobohatý nebo známá výtvarnice, tvůrkyně vystřihovánek z papíru a vsetínská rodačka Kornelie Němečková.

Bohužel, vývoj světových událostí neobešel ani náš regionu. Tak i na Valašsku rozkvět skautingu ukončil nacistický protektorátní režim v roce 1940. Ihned po skončení války na jaře 1945 však skauti svůj společenský život s nesmírným nadšením obnovují. Bohužel, jen na pouhých pět let, aby byl opět ve své samostatnosti potlačen, tentokrát režimem komunistickým. Nová naděje se pro skauty objevuje až v roce 1968, kdy socialismus hledá svou lidskou tvář a režim uvolňuje nejrůznější nařízení temných padesátých let. Skautské kroje jsou na veřejnosti vidět do roku 1971. Poté mohou komunistickým zásahem existovat jen šátky červené, pionýrské. Teprve události roku 1989 daly snad již natrvalo zazelenat stromu života nových generací chlapců a dívek, kteří se tak se svými liliemi na krojích přidávají k mnohamilionové skautské organizaci po celém světě. Skauting na Valašsku tak i po sto letech roste a přináší radost a zajímavé společenské vyžití dětem i dospělým.

Autor textu: Michal Janiš
Snímky: archiv skautů Valašské Meziříčí