Valašské muzeum v přírodě

Žádný návštěvník Rožnova nevynechá Valašské muzeum v přírodě. Je nejstarším a největším svého druhu ve střední Evropě. Na myšlenku muzea v přírodě ale nepřišel nikdo z rožnovských měšťanů ani nikdo z lázeňských hostů. Vznikla v mysli bratří Jaroňků, zejména pak v mysli staršího z nich, Bohumíra.

Důležité pro budoucí vznik muzea bylo, že v roce 1895 navštívil Národopisnou výstavu českoslovanskou v Praze, jejíž nejpřitažlivější a nejpozoruhodnější částí se stala „výstavní dědina“ a v ní právě valašská osada, skupina lidových staveb z Valašska, jak ji navrhl architekt Dušan Jurkovič.

Stála tu i pověstná hospoda „Na posledním groši“, kde vyhrávala valašská Pelárova kapela. Valašské muzeum v přírodě bylo založeno v roce 1925. Soubory lidových staveb sem byly postupně přeneseny z celého regionu Valašska a Beskyd.

Za více než devadesát let historie skanzenu se jejich počet rozrostl téměř na stovku. Muzeum tvoří tři areály Dřevěné městečko, Valašská dědina a Mlýnská dolina. 

1) Zakladatelé muzea sourozenci Jaroňkové
Alois Jaroněk (16. června 1870 31. října 1944). V roce 1909 přišel spolu s bratrem Bohumírem do Rožnova, kde založil umělecko-řemeslnou keramickou a gobelínovou dílnu. V roce 1911 založil spolu s bratrem Bohumírem Valašský muzejní a národopisný spolek, jenž si vzal za cíl realizovat výstavbu Valašského muzea v přírodě. K založení muzea však došlo až v roce 1925.

Bohumír Jaroněk (22. června 1866 18. ledna 1933). Malíř krajinných krás Valašska, autor temperových maleb, akvarelů, olejů a dřevorytů. Námětově čerpal především ze Štramberska a Rožnovska. Absolvoval Státní odbornou školu pro umělecko- -řemeslné zpracování dřeva ve Valašském Meziříčí. První umělecké zkušenosti získával v letech 1889 až 1896 v ateliéru v Pešti. V roce 1894 začal malovat akvarely. Zároveň hodně cestoval, navštívil Káhiru, Dubrovník, Paříž. Julie Jaroňková ( 9. února 1864 12. července 1945). Sestra Aloise a Bohumíra udržovala snesitelnou rodinnou pohodu mezi oběma povahově rozdílnými sourozenci. Zároveň, zvláště po smrti bratra Bohumíra, dohlížela na chod muzea.

2) ROŽNOVSKÉ SLAVNOSTI
Folklorní slavnosti v Rožnově jsou úzce spjaté s činností Valašského muzea. Začalo se s nimi již v roce 1925 při otevírání rožnovského skanzenu, když Musejní a národopisný spolek uspořádal při této příležitosti několikadenní folklorní slavnost nazvanou I. Valašský rok.

Akce se zúčastnily tisíce krojovaných. Nejvýraznějším rysem současného dění v muzeu je snaha o oživení zapomenutých tradičních technik, lidového umění a obyčejů i o rekonstrukci společenského života, obchodu i zábavy našich předků. Velká pozornost patří zemědělství, salašnictví, lidovému řemeslu a umělcům. Největší popularitu pak získal folklor.

3) Valašský Slavín
Součástí Dřevěného městečka je takzvaný Valašský Slavín rozprostírající se pod lipami kolem kostela sv. Anny. Důstojné pietní místo bylo zřízeno k uctění osobností, které se zasloužily o rozkvět a povznesení Valašska.

Mezi jinými tu odpočívají například olympijští vítězové Emil Zátopek a Ludvík Daněk, spisovatel Jan Karafiát či řada významných malířů a umělců. Vůbec prvním zdejším pietním aktem bylo přenesení ostatků legendárního valašského muzikanta Janka Pelára z Pržna 5. října 1969.

Text: redakce, foto: archiv Deníku a Valašského muzea v přírodě Rožnov p. R.