Její první kreslířské začátky byly prozaické. Nepotřebovala k tomu tužku, štětec, ani čtvrtku. „Stalo se to při sezení na nočníku. Něco ze mě vypadlo, já to vzala do ruky a pokreslila jsem tím balkonové dveře," vzpomíná s halasným smíchem na svoje výtvarné začátky valašská malířka.

Zlata Svobodová se stala známou kreslířkou už ve školce. „Neustále jsem, teď už tužkou, čmárala po všem, co se mi dostalo pod ruku. Šlo to se mnou i do školních lavic. Na nejedné z nich jsem se svými obrázky podepsala," říká.

Kantoři vsetínské Základní školy v Rokytnici si její kreslířský talent uvědomovali. „Zúčastnila jsem se, i díky nim, různých výtvarných soutěží. Chodila jsem do lidové školy umění ve Vsetíně. Tam mě učila legenda valašského výtvarného umění Jaroslava Franková. Malování mě bavilo čím dál víc. Zvláště pak, když přišly první úspěchy," poznamenává kreslířka.

Přišla i zklamání. Po základce chtěla studovat řemeslo výtvarníků na některé ze středních odborných škol. Rodiče rozhodli jinak. Zlata místo kreslení na plátno začala kreslit technické výkresy ve vsetínské strojní průmyslovce. „Rodiče záhy zjistili, že pro mě to fakt není," vzpomíná.

Dostala souhlas, aby se pokusila o uměleckou průmyslovku v Hradišti. „Tam mě ale pro nedostatek talentu nevzali. To byl pro mě takový šok," vybavuje si. Zlata pak dokončila průmyslovku, našla si zaměstnání ve vsetínském Austinu, kde pracuje dodnes, narodily se jí tři děti a žila životem běžné ženy. Malování jí ale začalo chybět. A tak se k němu vrátila. „Kreslím pro radost sama sobě a známým," povídá. V roce 2009 se začala věnovat olejomalbám. Později objevila prý něco lepšího. „Nastal čas začít malovat akrylem. Mám v oblibě i perokresby. Maluju rovněž syntetikou na kov a dřevo. Neustále se sama učím novým věcem," svěřuje se Zlata Svobodová. Všechno nakonec nabralo takový spád, že v roce 2010 měla první výstavu. V Brně v knihkupectví Dobrovský. Další výstava přišla na řadu ve vsetínském KICu. „Svoje obrázky jsem nabízela i na jarmarcích," říká.

Vydá svůj kalendář

V roce 2013 uspořádala výstavu v kině Vatra ve Vsetíně. „Letos jsem se rozhodla pro vydání svého vlastního kalendáře," prozradila.

Zlata Svobodová však taky ráda maluje na fasády domů a kresby na omítky v pokojích. „Miluju i fotografování. Ty nejzdařilejší snímky překresluji na plátno," pochlubila se.

Moc ji baví malování s dětmi. „I proto vedu ve škole v Janové výtvarný kroužek," odhaluje svoji další zálibu.

V současné době žije valašská malířka v Janové. Chodí do práce a k malování se dostává po nocích. „Schází mi osmý a devátý den. Ale nevadí. Jsem důkazem toho, že když se něco chce, jde to," říká s nadhledem sobě vlastním Zlata Svobodová.