Do skanzenu se někteří aktéři sjíždí dvě hodiny před začátkem představení. Zvukař Bedřich Chuděj, nebo Zuzana Vašková, která celou inscenací provází slovem, jsou tu mnohem dříve.

Oba byli u představení pokaždé, letos čtyřiadvacátým rokem.
Za ty roky zažili u představení kdejaké rozmary. Počasí si s nimi zahrávalo.

„Pamatuju si, že jeden rok jsme museli dokonce přerušit kvůli hroznému dešti. Ale nejhorší okamžik jsem zažila, když jsem podle scénáře zavolala koledníčky, vrata se otevřely a nic. Nejdelší tři minuty v mém životě,“ popisuje, dnes už se smíchem, střípky ze zákulisí Zuzana Vašková.

Atmosféra během příprav je uvolněná a přátelská. Padesát minut před začátkem vchází do šatny muž s hustým plnovousem.

„Před léty mě oslovili, abych dělal živý betlém. Ptal jsem se, jestli potřebují oslíka, nebo volka. Díky vousům, které si nechávám narůst kvůli mikulášským pochůzkám, mám roli Josefa,“ směje se organizační vedoucí souboru Soláň Pavel Trčka.

Přichází tři králové, aby si ze šatny vyzvedli dary a nádherné kostýmy. Navrhla a ušila je Ilona Višenková.

„Divadelní jsou dlouhé a těžké. Tyto se musely udělat speciálně na míru,“ vysvětluje mi asistentka režiséra Jaroslava Kvapilová.
Minimálně patnáct let už se v roli hospodského, který odmítá Marii, objevuje na podiu zpěvák Pavel Ptáček.

„Je to zážitek. Plné muzeum lidí. Nejhezčí je, když přijíždí Tři králové na koních. A když do toho ještě posněží…,“ libuje si Ptáček.

Letos se sněhová peřina neroztrhla, ale zejména zimě odolávali statečně účinkující tanečníci, zpěváci a muzikanti z rožnovských souborů Javořina, Radhošť a Soláň, Žesťového kvintetu Josefa Blinky i členové Jezdeckého klubu Valašsko.

„Zažili jsme tu i totálně zasněžený areál. To přichází ke slovu technika a všichni, co vysušují pódium, aby nám tanečníci nepadali jak hrušky. Pokaždé patří velké poděkování muzikantům, kteří při mínusových teplotách profesionálně zvládnou své nástroje,“ ocenil režisér a autor úprav lidové hry o narození Ježíše podle Evangelia sv. Matouše Tomáš Gross.

Nebyli bychom na Valašsku, aby si protagonisté nepomohli trnkovým zahřívadlem. Pár jsem jich zahlédl, ale mezi účinkujícími se traduje, že jedna ze skrýší je přímo v jesličkách pod Ježíškem.

Zhruba hodinové představení sklízí zasloužený potlesk návštěvníků skanzenu. Rodina Valova z Rožnova si ho nenechala ujít ani letos. „K předvánoční době to patří. Navodí to tu pravou atmosféru,“ libuje si Dušan.

„Navíc naše dítě uvidí živá zvířata, to už dnes není obvyklé,“ doplňuje manželka Zuzana.

Živý betlém v Rožnově je skutečně živý od a do zet. Teda až na Ježíška.

„Miminko je jediné, které není v našem betlémě živé. Ten program je na opravdové moc dlouhý,“ vysvětluje představitelka matky Ježíše Marie Grossová.

Při psaní scénáře rožnovské inscenace vycházel autor, tehdejší ředitel Valašského muzea Jaroslav Štika, z Evangelia sv. Matouše a z tradice vánočních pastýřských her. Svého času se hrávala přímo v areálu Dřevěného městečka.

Po smrti Jaroslava Štiky v roce 2010 doznal původní scénář změn.

„Společně s Danielem Drápalou jsme navrhli zařadit do scénáře rožnovské koledy, které sbíral místní písmák Josef Tvarůžek. Úpravy se objevují, na přání pana doktora Štiky, až po jeho smrti, od roku 2011,“ vysvětluje podobu dnešního živého betlému v rožnovském skanzenu spoluautor a režisér Tomáš Gross.