Celoroční život v maringotce však rozhodně není jen romantika, ale především tvrdá práce.

Profese komediantů, nebo-li světských, se u Rumlů dědí z generace na generaci. „V branži dělal můj otec, dědeček i pradědeček,“ říká čtyřicetiletý vedoucí lunaparku František Ruml. On i jeho manželka Veronika v maringotce vyrůstali od kolébky a stejně na tom nyní jsou také jejich tři potomci.

„Pokud budou děti chtít pokračovat, budeme rádi, rozhodně jim ale chceme ponechat volbu jiného povolání,“ je si jistá Veronika Rumlová, která ještě v dětských letech s rodiči a jejich kolotoči projela evropskou část bývalého Sovětského svazu od Oděsy, přes Kyjev až po Tallin. Dnes připouští, že by možná kočovný život vyměnila za dům a konečně si užila trochu klidu. Život v maringotce má podle ní své nesporné výhody. „Děti mohou vyrůstat s námi, aby pořád nemusely měnit školu, platíme jim vlastní učitelku. Také si myslím, že více držíme pohromadě, stejným způsobem tak společně cestujeme tři rodiny,“ zamýšlí se Veronika. Na druhé straně však přiznává, že tulácký životní styl jim také hodně bere. „Všechno je hodně hektické, nějaký volný čas přes sezonu neexistuje,“ svěřuje se Rumlová a její muž dodává, že práce mají nad hlavu i v zimním období. Technika se po sezoně musí uvést do perfektního stavu, nejen proto, že hrozí velké sankce ze strany úřadů. „Ještě horší by bylo, kdyby došlo k nějakému úrazu, což se nám naštěstí ještě na našich atrakcích nestalo,“ klepe do dřevěného stolu František Ruml. Do kolotočů je třeba navíc neustále investovat: kvůli opravám ale i modernizaci.

Oba sympatičtí manželé se shodují, že dnes už se pohled veřejnosti na provozovatele lunaparků výrazně změnil. „Děti se s nějakým odsuzováním nesetkávají a většina lidí nás už bere jako normální podnikatele,“ povídá Veronika Rumlová, i když připouští, že v povědomí některých může slovo komediant stále vzbuzovat spíše negativní emoce. ⋌