Dnes se věnuje focení krajiny, ve které má stále prvky astrofotografie, focení přírody nebo ptactva.

O jeho začátcích, pořizování stále lepší techniky i probdělých nocích strávených s okem u dalekohledu se v rozhovoru pro Deník rozpovídal v domku ve své rodné Ratiboři, kde má i svou malou observatoř.

Jak se stane, že člověk propadne hvězdám?

O astronomii jsem se zajímal od patnácti. Ve Vsetíně jsem chodil do astrokroužku. Po maturitě ve Zbrojovce jsem se dal na dálkové studium astronomie. Byl jsem poslední ročník, který na valašskomeziříčské hvězdárně otevřeli. Obrázky hvězd se mi vždycky líbily. Zjistil jsem, že existuje technika, která není tak drahá. Začal jsem si pořizovat první dalekohledy a montáž. Nejdřív jsem hvězdy jen pozoroval, pak jsem je začal fotit.

Co si mám představit pod pojmem montáž. A vůbec, jaká technika je k vašemu koníčku zapotřebí?

Zjednodušeně je montáž stativ. Je doplněný hodinovým strojkem, pomocí kterého se staviv otáčí a umožňuje plynule sledovat vzdálený objekt. Jinak jsem si pořídil dva zrcadlové dalekohledy Newtonovy konstrukce o ohnisku jeden metr, druhý má šedesát centimetrů. Potom klasické foťáky, které jsou trochu upravené, musí se odstranit filtr. No a pak objektivy na foťák s ohniskem dvě stě milimetrů, padesát a jeden širokoúhlý. K astrofotografii potřebujete také pointační kameru, která dává montáži pokyny při sledování hvězdy, nějaké rozvodné krabičky, které mi udělal známý. A důležitá věc - zařízení, které jsem si sám vyrobil z odporového drátu do kterého pouštím proud. Má za úkol vyhřívat optiku, protože za pár minut se zamlží. K pozorování mi slouží budka s odklápěcí střechou na balkóně našeho rodinného domu.

Jak moc je technika finančně náročná?

Na pořízení kvalitního foťáku, nějakého dalekohledu a montáže potřebujete minimálně sedmdesát tisíc. Mě to s dalšími objektivy, kamerami a přídavnými dalekohledy stálo přes sto. A ještě jsem zapomněl na software, bez počítače tyto fotky neposkládáte.

To není jen zmáčknout spoušť a hotovo?

Vůbec ne. Jsou fotky, které sestavuju třeba z padesáti snímků. Jako když skládáte puzzle. Když se dělají mozaiky, jsou tvořené ze dvou set i více záběrů. Nejedná se o klasické fotky vzniklé jednorázovou expozicí. Z fyzikálních důvodů to takto ani vyfotit nejde.

Tady se nabízí otázka - jak dlouho pracujete na jednom snímku?

Třeba jen hledání místa, ze kterého má vzniknout snímek, mi zabere tři čtvrtě roku. Některé záběry mám promyšlené i půl roku, ale musím čekat, až bude ta správná chvíle. Pak trvá třeba dvě noci, než nafotím padesát snímků. I když nefotíte v kuse. Začnete v deset večer, nastavíte přístroje, kontrolujete. Když jde vše dobře, jedete si třeba na hodinu lehnout, pak zas přenastavíte. I když to cvaká automaticky, musíte to hlídat. No a v pět ráno jdete do práce. Jednou jsem takto fotil tři noci za sebou, ale pak jsem chodil jak zombie.

A když už víte odkud a přeje počasí, jak dlouho to trvá?

Průměrně asi deset dní. Tři dny fotím a pak následuje asi týden práce na počítači.

Máte rekord na jeden snímek?

To asi nejde říct. Jednou jsem fotil souhvězdí Orion jeden a půl roku. Nejdete spát, všechno nastavíte, trčíte v zimě u dalekohledu a o půlnoci vás vyžene mlha. Ne vždy se všechno povede. Tento koníček má jedno velké specifikum. Nemůžete fotit, když si řeknete – teď se mi chce, teď jdu. Musíte fotit, jen když je pěkně. Nejlépe když je úplně jasná obloha a co nejlepší viditelnost. Velkou roli hraje i seeing, pro laiky takové to mihotání hvězd.

Podepsala se nějak na pozorování pandemie coronaviru?

Že by byl čistší vzduch, to nedokážu posoudit. Ale určitě bylo focení jednodušší, protože nelétaly letadla. Ze snímků se sice dají vymazat, ale je to složité. Celkově můžu říct, že se fotí čím dál hůř kvůli světelnému znečištění. Svítí se víc a více, je stále těžší najít místo, kde je tma. Čím tmavší je obloha, tím je kontrast objektu větší.

Vy jste začal s astrofotografií, ale pak jste se pustil do Tajemství noci…

Fotit jsem začal před jedenácti lety. Nejdříve jsem jen pozoroval, pak fotil. Zkušenosti narůstaly, začal jsem pořizovat techniku. Chtěl jsem, aby mé výtvory viděli i ostatní, proto jsem se zúčastňoval různých soutěží, párkrát vyhrál astrofotografii měsíce a v roce 2014 zažil největší úspěch, když jsem získal Cenu Jindřicha Zemana. Jenže pak přišla stagnace s astrofotografií. Ale zároveň impuls. Samotné hvězdy a mlhoviny všechny nezajímají. Proto mě napadlo spojit tyto snímky s krajinou a komponovat je tak, aby vytvářely symboliku.

Vzpomenete si, která kompozice byla první?

Vánoční stromek. Její vytvoření trvalo rok a stálo mě hodně úsilí a trpělivosti. Když mě napadla, netušil jsem, kde a jak naleznu to správné místo, z kterého půjde vyfotit. Nakonec se to povedlo. Výsledkem je kulová hvězdokupa s označením M13, která se nachází v souhvězdí Herkula. Září nad špičkou stromu rostoucího v krajině. Díky této kompozici jsem se hodně naučil. Od té chvíle jsem se snažil cíleně vymýšlet a vytvářet další.

Na vašich stránkách tajemstvinoci.cz mě zaujal snímek typický pro Valašsko s názvem Pastýř…

Je na něm zachycené souhvězdí Pastevce společně s valašskou krajinou s pasoucími se ovečkami a kravkami. Když mě tato kompozice napadla, myslel jsem, že nepůjde udělat. Mylně jsem předpokládal, že dobytek se v noci nepase. Když jsem zjistil, že tomu tak není, musel jsem vyřešit problém, jak zachytit ovečky v noci. Aby při pohybu nebyly vlivem delší expozice rozmazané. Nakonec jsem fotil při svitu měsíce s nastavenou maximální citlivostí a světelností po dobu šesti sekund.

Je ještě něco, co kromě hvězd a jejich propojením s krajinou fotíte?

Kompozice fotím i v Chorvatsku na dovolené. Zachytil jsem třeba snímky hvězdné oblohy nad obzorem mořské hladiny, nebo mlhoviny nad členitým pobřežím. Ale jinak fotím krajinu jen tak, bez astrofotografie, nejen na dovolené fotím své děti a poslední dobou se věnuju i focení ptáků.

Vlastimil Musil, 46 let, rodák z Ratiboře

- ženatý, dvě děti

- vyučený mechanik seřizovač, pak vystudoval dálkový pomaturitní obor astronomie při Hvězdárně Valašské Meziříčí

- živí se jako řemeslník v dřevovýrobě

- mezi jeho koníčky patří zahrada, pěstuje vodní melouny, které roubuje na dýně, dříve hrával fotbal za Ratiboř, dnes už jen rekreačně