Nemohou například dopřát dětem moderní oblečení nebo výlety se spolužáky. V horším případě jim peníze sotva vystačí na základní životní potřeby.

Uživatel M viní ze stávajících důsledků ekonomické krize politický převrat. „Horší je, že v tom s vámi jedou i ti, co nezvonili, a jsou na tom někdy podstatně hůře,“ shrnuje své stanovisko.

S rozhořčenou nostalgií reaguje i Jen, který cítí vinu na straně dnešních starších občanů, někdejších účastníků politického převratu – domnívá se, že mladí trpí za nesprávné rozhodnutí rodičů.

„Skutečně tu byl nastolen hnusný politický systém. Je třeba jej změnit pokojnou cestou, parlamentními volbami,“ prohlašuje Bedřich v umírněnějším duchu.

JJ se pokouší rozšířit kritiku politického spektra z převládající pravice i na levé křídlo. Tím doplňuje názor Bedřicha, že nejde o konkrétní viníky situace, ale o celkové selhání systému.

Přesto, obdobně jako u uživatele Franty, dominuje nespokojenost s konkrétní politickou stranou. Ta má ztělesňovat všechno špatné, co kapitalistické zřízení představuje. „Proto, až budou volby, můžete zase s velkou slávou volit ODS. Oni se za to postarají, abyste se měli ještě hůř,“ prohlašuje Franta emotivně.

Pavel Tomeš míní, že by ze vzorce viny neměli být vyjmuti ani případní voliči, kteří tím, že se svého volebního práva vzdávají, pomáhají udržovat neuspokojivou situaci. „Bohužel ti chudší nechodí k volbám a tím stav zhoršují,“ podotýká.

K tomuto názoru se přidává Karel, který vidí zavinění na obou stranách – politici jednají bez toho, aby se zajímali o situaci průměrného občana. Průměrný občan je udržuje u moci, protože nejde k volebním urnám. „Pro hodně maminek s malými dětmi je i třicetikorunový poplatek problém, protože to při dvou dětech a několika návštěvách dělá v součtu mnohem víc,“ dodává.

Loss Gaunnerross spatřuje hlavní potíž v tom, že popřevratová privatizace byla ve skutečnosti obrovským legislativním vytunelováním. Systém nemůže fungovat tam, kde nedozrála občanská odpovědnost. Uživatel se nebojí dokonce prohlásit, že převrat byl účelově zinscenován. Stát nazývá velkým hospodářstvím, v němž vláda coby hospodář selhala. Spíše než o to, jak spravovat svěřenou zemi a jak hledat řešení, se totiž jednotlivci v ní soustředili na vlastní zabezpečení.

„Spousta arogantních nepoctivých zbohatlíků tu dnes sprostě okrádá drtivou většinu českých lidí. Ke svým majetkům přišli podvody,“ tvrdí rozhodně. Tento názor ostatně převládá a další uživatelé mu povětšinou zaníceně přitakávají.

Většina diskutujících vztáhla problém na celé území republiky a pátrala po kořenech obtíží až k listopadu 1989. Jen několik příspěvků se obrací k vymezené tematice článku, tedy k neblahé sociální situaci rodin na Zlínsku.

Nazlobený anonym, který si přeje znát přesná čísla, se chce dozvědět, jaké je konkrétní procento rodin postižených nezaměstnaností a hmotným nedostatkem. Lépe by tak vysvitlo, zda se jedná o problém jednotlivců, nebo o celospolečenský fenomén.