U sálajícího ohniště nastřádali poslední teplo, nasoukali se do spacáků a ulehli ke spánku. Čtvrteční noc strávená venku dala název celostátní akci, do níž se ve Valašském Meziříčí zapojilo jedenáct dobrovolníků. Na vlastní kůži zažili, jaké je to zůstat bez domova.

„Bylo to strašné spaní,“ popsala své pocity Květa Geržová z místní Charity.

„Zima mi nebyla, ale představa, že bych ve stejném oblečení měla několik dnů spát i fungovat, aniž bych se mohla umýt a převléct, je šílená. Navíc mě rušilo pouliční světlo i procházející lidé, pořád jsem byla ve střehu, aby mi někdo neukradl boty. Proti tmavému parku je to zase bezpečnější,“ srovnává.

Josef Vojtášek nocoval venku už potřetí, pokaždé na lavičce u mariánského sloupu.

„Je to moje oblíbené místo, lepší než spát na betonu. Přesto mi byla trochu zima, ve spacáku jsem si to musel zadýchat. Ale světlo mě netrápilo, přes oči jsem si natáhl čepici,“ prozradil muž, jenž přijel na kole ze Lhoty u Choryně.

Novinkou, která k nám dorazila z Francie a nyní ji začali vyrábět v Ostravě, je nouzový přístřešek Iglou. Je z polyuretanové pěny, zevnitř potažené hliníkovou fólií. Zahřívá se lidským teplem a mnoho bezdomovců už zachránil nejméně před omrzlinami.

„Díval jsem se na teploměr, je tam o patnáct stupňů tepleji než venku. Dokonce mi bylo vedro, musel jsem rozepnout spacák,“ potvrzuje vedoucí valašskomeziříčské noclehárny Pavel Březovják pověst, která Iglou provází.

Přístřešek, zapůjčený na jednu noc, by se mohl ve městě uplatnit trvale.

„Dva kusy bychom na zkoušku mohli pořídit. Iglou se ale rychle šíří po republice, možná bude problém se k němu v brzké době dostat,“ obává se ředitel Charity Jiří Gavenda.

Cyklistický ultramaratonec Svatopluk Božák z Rožnova pod Radhoštěm pod širákem nepřespal. Účastníky Noci venku ale rozptýlil besedou a promítáním o svých startech na slavném Race Across America.

„Na závodech se občas cítím také jako bezodomovec. Mám karavan, ale jsem všude a zároveň nikde,“ vypráví sportovec, který si uvědomuje, že na dně se člověk může ocitnout kdykoli a že cesta zpět je trnitá.

„Hlavní je chtít a snažit se to změnit,“ dodává Božák.