Janu Františkovi Kovářovi z Rožnova bylo v srpnu 1968 dvacet let.

„V ten den jsem si ráno pustil rádio a poslouchal jsem přenos z Prahy. Říkal jsem si, co se zase děje, a pak jsme se dozvěděli, že jsme okupovaní. Byl to šok,“ vzpomíná.

Z rádia slyšel o okupaci také další Rožnovan Čeněk Pavlík.

„Byl jsem v práci v rožnovské Tesle a bylo zhruba devět hodin. Vylezli jsme na střechu jedné z budov a sledovali jsme, jak ruské ótéčko vjíždí na hlavní cestu, která vedla přímo do areálu Tesly, a mířilo na ředitelství. Ostatní vojska stála na zuberské cestě. Už jsme věděli, co se děje, že nás Sověti přijeli těžce okupovat. Tenkrát se mi ježila kůže a ježí se mi ještě teď, když si na to vzpomenu. Bylo mi osmnáct,“ podělil se o své vzpomínky Čeněk Pavlík.

„Jaké jsme měli pocity?“ opakuje si položenou otázku Žofie Štůsková z Rožnova.

„Špatné. Když jsme ráno vstali, netušili jsme, co se děje. To jsme se dozvěděli až v práci. Měla jsem tehdy malé děti, v práci mi dali volno a já šla rychle nakoupit,“ přiblížila Rožnovanka.

Od okupace Československa vojsky Varšavské smlouvy včera uplynulo padesát let.

Jmenovaní pamětníci se o své vzpomínky podělili během netradiční připomínkové akce, kterou v Rožnově zorganizoval místní spolek Fujaré.

Invazi vojsk zde připomněly stovky papírových vojáčků na špejlích a siluety obětí umístěné na různých místech města, fotostěna či armáda figurek vojáků na náměstí.

Otcem myšlenky netradičního vzpomínkového happeningu byl Jan Petružela ze spolku Fujaré.

„Přemýšleli jsme, jak srpnové události roku 1968 připomeneme. To, co se píše v novinách nebo říká v rádiu či v televizi, už možná spoustu lidí ani nevnímá. Tak nás napadlo vymyslet vzpomínku, která bude hravá a zajímavá a tím si získá pozornost lidí všech generací,“ vysvětlil Petružela.

Do organizace akce se v Rožnově zapojila také městská knihovna, u které vyrostla armáda téměř tří stovek papírových okupantů. Ty mohli lidé během celého dne vytrhávat ze země a tím symbolicky ničit zárodky zla.

„Tento druh vzpomínky možná může připadat někomu kontroverzní. Nám šlo o to události zpřítomnit. Tím, že se do jejich připomínky mohou zapojit celé rodiny, které si o nich následně mohou povídat, se to myslím podařilo,“ uvedl ředitel knihovny Pavel Zajíc.

Podle něj je důležité si uvědomit, že okupace se netýkala jen Československa.

„Okupace se děly a dějí na celém světě. Svoboda se nám teď jeví jako samozřejmost, ale není to tak. Nikdy nevíme, co může přijít. Ani v osmašedesátém lidi nenapadlo, co se může stát. Ráno se probudili a dalších jednadvacet let bylo všechno jinak,“ dodal Zajíc.