Ke své zálibě a řemeslu zároveň se přitom dostala náhodou. Nikdo v její rodině se totiž podobnou činností nezabýval. „Za mlada jsem chodívala do folklorního souboru na Dolní Bečvě. Ten se ale rozpadl. Všichni jsme se povdávali, nebylo nástupců," vzpomíná Božena Pařenicová.

Láska k folkloru ji však neopustila a brzy ji zavedla do Valašského muzea v přírodě v Rožnově pod Radhoštěm. „Do skanzenu jsem chodila za lidovou muzikou. Kochat se a vzpomínat. A tady mne zaujala řemesla," líčí Božena Pařenicová.

Do oka jí konkrétně padla právě velikonoční vajíčka. Zdobení se začala učit sama. Rady sbírala od starých babiček, vzory se učila z krojů, čepců či výšivek. Výhodou bylo, že na ruční práce, například háčkování či vyšívání, byla zvyklá už od narození svých dětí.

Dlouho netrvalo a Božena Pařenicová se svými kraslicemi vyšla na veřejnost. „Mládí je troufalé, takže jsem šla hned s prvními asi dvaceti nazdobenými vajíčky. Dělala jsem je podle snad dvě stě let starých kraslic, které jsme měli doma," říká jedenašedesátiletá malířka.

Zdobení kraslic se věnuje dodnes. Za svůj um si vysloužila titul Mistr lidové umělecké tvorby, kterou uděluje Asociace malířů a malířek kraslic. Více než třicet let jezdí Božena Pařenicová na tradiční velikonoční jarmark do rožnovského skanzenu, navštěvuje také podobné akce v Novém Jičíně, Frýdku či Frenštátě.

Nejčastěji se při zdobení drží tradičních valašských vzorů. Vyrábí například černé kraslice s krajkovými vzory, které jsou typické pro oblast Rožnovska. Zdobí pomocí vosku i technikou vyškrabávání. Občas vyrábí také děrované kraslice.

„Zkouším ale také nové vzory. Oblíbená jsou srdíčka. Také měním barvy. Nejprve jsem dělala tradiční černé kraslice, dnes i červené či zelené," upozorňuje Božena Pařenicová.

Vyrábí také kraslice pro zvláštní příležitosti, například ke kulatým životním jubileím. Raritou jsou pak zdobená pštrosí vajíčka.