Před několika dny se vsetínský řidič zapsal do dějin svého zaměstnavatele i řady obyvatel města. Jeho jméno doslova prošpikovalo mediální éter. „Po skončení jízdy jsem při úklidu autobusu našel v odpadkovém koši dobře napěchovanou peněženku," objasňuje řidič, proč alespoň na chvilku vstoupil na mediální scénu.
V peněžence byly eura v přepočtu více než sto deset tisíc korun. Autobus byl prázdný, žádní svědci. „Mohl jsem si peníze nechat a tvrdit, že jsem nic nenašel. Ale to bych se pak nemohl podívat sám sobě do očí. A hlavně svým dětem a manželce," poznamenává šofér.
Peníze předal jejich majiteli osobně. „Pán mi poděkoval. Největší radost jsem měl ale z toho, když mi řekl, že jsem mu dal naději, že v naší republice ještě žijí dobří lidé
Řidič ČSAD Vsetín, Zdeněk Gargulák, patří v současné době k těm zkušenějším. Začínal jako profesionál na kamionech. „Sjezdil jsem řadu zemí západní Evropy. Moje nejčastější cesty vedly do Španělska. Ale také na jih, do Itálie," vzpomíná Vsetíňan.
Jeho původním povoláním byla ale strojařina. Pracoval několik let například jako lisař v bývalém vsetínském MEZu. Touze po volantu ale neodolal. Přestože práce na a se stroji jej bavila. „Nelituju. Sjezdil jsem kus světa. Poznal spoustu zajímavých lidí a jiné způsoby života," hodnotí svoji kamioňáckou anabázi.
Přesto časem poznal, že v českém přísloví o tom, že nejlépe je doma, je pravda. A tak z kamionu přesedl do autobusu a na pravidelných linkách teď brázdí valašské silnice.
Jako řidič ale moc volného času nemá. Přesto si najde čas na svého koníčka. Tím jsou počítače. „Baví mě je opravovat," prozrazuje.
Pokud přece jenom ještě nějaká ta volná chvilka zbude, pak si rád přečte dobrou knihu a poslechne pěknou hudbu. A dělá kritika. „Manželka píše knížky. Já jsem první, kdo je přečte a řekne jí svůj názor," říká populární vsetínský šofér.
Nezapomene ale podotknout, že ze všeho nejraději ale má, kromě rodiny, svůj autobus. „Už to spolu do důchodu nějak vydržíme," svěřuje se Zdeněk Gargulák.
