Takové zprávy hlásaly titulky novin i televizní moderátoři před patnácti lety. Červenec roku 1997 se stal skutečným milníkem našich novodobých dějin. Většina dnes žijící moravské populace zažila ničivé povodně na vlastní kůži, proto je vnímá mnohem tíživěji než přírodní pohromy, které postihly zemi v dávných dobách. O morových epidemiích, ničivých požárech či krutých hladomorech čteme už jenom v učebnicích dějepisu.

Vzpomínky na povodeň jsou však stále živé. U mnohých po patnácti letech vhání slzy do očí, u většiny z nás vyvolává každé zvýšení hladin vodních toků minimálně nepříjemné mrazení v zádech. Redaktoři regionálního Deníku se o tom přesvědčili, když připravovali speciální vydání věnované ohlédnutí  za povodněmi. Symbolem ničivé síly vodního živlu se tehdy staly Troubky.

Ale i lidé žijící v této nejpostiženější obci naší země dokázali zvednout hlavy. Dnes na velkou vodu vzpomínají s emocemi a velkým respektem. Všichni se v jednom shodují: „Voda nám toho hodně vzala, ale něco nám i dala. Obrovské porozumění a opravdovou solidaritu."

Více najdete v mimořádné příloze dnešního vydání Valašského deníku