Stejně jako název obce Seninka, byla malebná i vesnice s rozptýlenými dřevěnými chaloupkami, obklopená malými políčky a lesy. První písemná zmínka o ní pochází z roku 1504 a doteď patří mezi nejmenší obce Valašska.

Obyvatelé obce se živili zejména zemědělstvím, přivydělávali si těžbou dřeva v lese a výrobou šindelů. I když si svoje živobytí museli těžce vydobýt, nebyli lhostejní ani k obecnímu zájmu a přispívali ke zvelebení a zvýšení vybavenosti své obce a uměli se i společně pobavit a rozvíjet různé zájmové aktivity. V průběhu minulého století se charakter obce výrazně změnil, ubylo dřevěnic, vystavěla se obecní infrastruktura, ale stojí za to si připomenout, jak to všechno bylo. 

PODROBNĚJŠÍ POPISKY k FOTOGRAFIÍM:
1) DŘEVĚNICE. Dřevěnice byly v průběhu 20. století přestavěny na zděné domy. Jako ukázka zůstala v obci dodnes zachována památkově chráněná dřevěnice z roku 1832 se zdobenou lomenicí (snímek z roku 1975). V 60. letech byla do Valašského muzea v přírodě převezena sušírna ovoce a komora na ovoce.

2) VÝROBA ŠINDELŮ. Šindeláři ze Seninky při práci, rok 1956.

3) NA POLI. Tradiční způsob zemědělství se v obci udržel i po založení zemědělského družstva do 60. let minulého století.

4) ŠKOLA. První škola (na snímku rok 1928) byla v obci otevřena v roce 1889, rozšířena v roce 1930. Škola byla významným centrem všeho dění až do roku 1976, kdy byla pro nedostatek žáků uzavřena a žactvo převedeno do sousední Valašské Polanky. Celá doba působnosti školy je zmapovaná v cenném dokumentu čtyřdílné Školní kronice obce Seninka. Je uložena ve Státním okresním archivu ve Vsetíně.

5) SPOLEČNÉ DÍLO. Dobrovolnou prací občanů a také zavedením příspěvkové povinnosti si občané Seninky v krizových letech 1930 až 1933 vybudovali regulaci potoka a postavili silnici.

6) OCHOTNÍCI. Divadelní soubor v letech 1953 až 1955.

7) SOKOL. Po vzniku Československa došlo také k rozvoji spolkové činnosti. V roce 1921 byla založena pobočka Sokola. Jeho členové vybudovali z valašské dřevěnice skromnou sokolovnu, která se na dlouhá léta stala střediskem kulturního a společenského života v obci až do roku 1963, kdy byl otevřen nový kulturní dům. V sokolovně se pouze necvičilo, pořádaly se tady také zábavy, tělocvičná vystoupení (na snímku vpravo vystoupení u staré sokolovny na počátku 50. let) a hrálo se tu ochotnické divadlo. V meziválečném období se odchovanci Sokola zúčastnili i celorepublikového všesokolského sletu. Zásluhou řídícího učitele Františka Hladkého se v obci ujal volejbal (na snímku dole turnaj na novém hřišti v roce 1976), který se zde soutěžně hrával až do konce sedmdesátých let. Stolní tenis se zde hrál na krajské úrovni. V roce 1975 bylo u kulturního domu vybudováno nové sportovní hřiště, v 80. letech členové Sokola postavili lyžařský vlek.

8) SUŠÍRNA. Mnoho obyvatel se věnovalo ovocnářství, roubování a šlechtění odrůd ovoce. S tím souviselo i sušení ovoce, které má v obci dlouholetou tradici. Před kolektivizací zemědělství bylo v obci 25 sušíren. Od roku 1977 provozuje poslední fungující sušírnu místní spolek zahrádkářů.

9) HASIČI. Spolkem s dlouholetou působností v obci je také sbor dobrovolných hasičů, který vznikl v obci v roce 1924. V roce 1928 byla vybudována hasičská zbrojnice a v roce 1958 ji nahradila nová (na snímku vpravo z roku 1974).

10) MY SME VALAŠI. Folklorní soubor v poválečných letech 1945 až 1950.

Autorka textu: Milada Holečková, starostka Seninky

Fotografie: archiv OÚ Seninka