Tak lze stručně shrnout obsah výzvy, jež kolovala na sociálních sítích a nabádala lidi k účasti na symbolickém happeningu svolaném pro celé Česko na pondělní osmou hodinu večer.

„Sociální sítě moc nesleduji, ale tentokrát se podívám a určitě se zapojím. Je to zajímavá myšlenka,“ míní Lukáš Škařupa z Valašského Meziříčí. V současné době jej zaměstnává činnost koordinátora skautských dobrovolníků. Mladí skauti pomáhají seniorům například s nákupy.

„Ukazuje se, že mezi námi žije spousta lidí, kteří se zajímají o druhé a jsou ochotni jim pomoci. Alespoň symbolické poděkování si zaslouží,“ je přesvědčen Škařupa.

Republika se semkla

Zatleskat každému, kdo dokáže myslet i na jiné, se chystala také Dagmar Hermannová.

„Je to záslužná věc. Republika se semkla, aby poděkovala i prodavačkám, poštovním doručovatelkám a sociálním pracovnicím, které se pohybují v terénu a zajišťují služby pro veřejnost,“ uvědomuje si žena z Kladerub, jež se sama zapojila do šití nedostatkových roušek.

„Pro rodinu, kolegy a přátele jsem jich ušila okolo osmdesáti. A bude-li potřeba, vyrobím další,“ ujišťuje.

O tom, že všichni, kdo pomáhají zvládnout těžkou situaci, si potlesk zaslouží, nepochybuje ani Jiřina Redlová.

„Jen jestli to vůbec uslyší,“ klade si otázku osmdesátiletá žena z Valašského Meziříčí, o kterou vzorně pečuje její vnučka.

„Ven mi zakázala vycházet. Obstará mi všechno, co potřebuji,“ dodává seniorka.

Výzvu k symbolickému poděkování vyslyšela také Jitka Dvorská z valašskomeziříčské místní části Podlesí.

„Tleskali jsme už minulý týden. Bydlíme sice u lesa a náš aplaus nikdo neuslyší, ale půjdeme do toho znovu,“ tvrdí rozhodně.

Tleskejme, ale šijme i roušky

Výzvy k potlesku pro záchranáře na internetu zaznamenal také Jakub Šnevajs z Bystřičky. Podle jeho slov však lze podat pomocnou ruku i efektivněji.

„Myslím, že mnohem přínosnější by bylo, každý den ušít pár roušek nebo podpořit jejich ušití a poté je darovat potřebným, čímž se reálně sníží riziko přenosu mezi lidmi. Tím lze zdravotníkům a členům IZS reálně pomoci, na rozdíl od potlesku, který většina těchto lidí ani neuslyší,“ myslí si Jakub Šnevajs.

Velmi milé gesto, zní od zdravotníků

Podle těch, kdo pracují „v první linii“ je však i potlesk velmi milé gesto.

„Povzbuzuje to, není to jen o potlesku – v mém případě – zdravotníkům, je to důkaz toho, že se lidé ještě umí k sobě chovat slušně a dokážou se v nouzi semknout,“ říká staniční sestra interních ambulancí Vsetínské nemocnice Petra Proksová.

I ona však zdůraznila, že ještě větší pomocí je důsledné dodržování přijatých bezpečnostních opatření.

„Dnes jsem opět potkávala lidi bez roušek nebo s rouškou pod nosem. V nejhorším případě s rouškou pod krkem a s cigaretou v puse. Pokud lidé nebudou respektovat základní věci, jako je důsledné nošení roušek, může se stát, že s nimi budeme chodit ještě v září a ta takzvaná první linie bude rozprášena,“ varuje zdravotní sestra.