Paní Ludmila, která letos oslaví osmdesát let, bere vše s nadhledem. Dnes žije na Ostravsku, pochází ale z Valašska. Deníku se pochlubila unikátním listinou, kterou našla před časem založenou mezi jinými svými dokumenty – historickou pojistkou uzavřenou v roce 1961.

„Našla jsem ji náhodou před několika roky při úklidu. Byla nadepsána Jednotné pojištění pohřbu žehem. Úplně jsem na ni zapomněla,“ vypráví paní Ludmila.

Ve smlouvě se pojišťovna zavazuje, že v budoucnu uhradí výlohy spojené s vypravením pohřbu pojištěného. Když ji paní Ludmila uzavírala, bylo jí necelých dvacet let, ještě žila na Valašsku a měla samozřejmě zcela jiné zájmy, než se zajímat o pohřeb.

„Ve vesnici, kde jsem pracovala, ale působil strašně dotěrný pojišťovací agent. Mě i mé kamarády neustále přesvědčoval, že pohřeb žehem je progresivní způsob pohřbívání, kterému my mladí musíme dát zelenou. Několikrát jsme mu důrazně řekli, že nemáme zájem. Jenže on byl opravdu klasický pojišťovák. Jak se říká: vyhodíte ho dveřmi a on se vrátí oknem. Abychom od něj měli klid, tak jsme to nakonec podepsali. Brali jsme to spíše jako recesi,“ vzpomíná s úsměvem paní Ludmila.

Jednalo se o pětiletou pojistku hrazenou ve čtvrtletních splátkách po čtyřiadvaceti korunách. Když uhradila poslední splátku, pojistku odložila mezi dokumenty a zcela na ni zapomněla. Mezitím se vdala a přestěhovala z Valašska do obce nedaleko Ostravy.

Výstava Někdo to rád sušené na zámku ve Vsetíně; listopad 2021
Valašské sušárny vytlačila konkurence z Balkánu, Valaši se dali na pálení

Pojistku náhodou našla před několika roky a ze zvědavosti ji odnesla na pojišťovnu – zjistit, zda vůbec ještě platí.

„Když jsem ji ukázala pánovi za přepážkou, jen vytřeštil oči. Na nic si nehrál a přímo mi řekl, že něco takového ještě neviděl. Poté si vzal smlouvu, spojil se s pražskou centrálou a delší dobu s ní něco konzultoval. Když se vrátil, prohlásil, že pojistka je stále platná. Pak mě poprosil, zda si ji může oskenovat, že sbírá kuriózní pojistky a tahle se určitě dostane na čestné místo,“ těší starší dámu.

Paní Ludmila přiznává, že při pohledu na pojistku si vybavila své mládí.

„A také vše, co jsme tehdy prováděli. O pojistce i dotěrném pojišťovákovi jsem pak vyprávěla synům, které jsem příběhem skvěle pobavila. Škoda jen, že se nedozvím, kolik jim pojišťovna vyplatí,“ dodává s úsměvem a nadhledem paní Ludmila.

Pravdou nicméně zůstává, že současná vlna zdražování se jistě odrazí i na cenách pohřebních služeb.

„Naše odhady se pohybují v rozmezí deseti až patnácti procent. Může to ale být i více, pokud se situace na trhu s energiemi alespoň trochu nestabilizuje,“ řekl v uplynulých dnech Deníku předseda Asociace pohřebních služeb ČR Jaroslav Mangl.

Avizované zdražení však prozatím není aktuální všude. Například firma Pohřebnictví Zlín, která zajišťuje provoz jediného krematoria ve Zlínském kraji, prozatím se zdražováním nepočítá.

„Ano, četl jsem, že se mají zvýšit ceny až o třicet procent, ale je to absolutní nesmysl. Alespoň v našem případě,“ ujišťuje ředitel Pohřebnictví Zlín Milan Macura.

Růst cen energií se jím vedené společnosti prozatím netýká.

„Ceny energií máme prozatím fixované,“ vysvětluje. Připouští však, že v budoucnu se situace zřejmě změní.

„Samozřejmě budeme reagovat na další vývoj. Prozatím to ale není potřeba,“ říká Milan Macura.