VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Žamboch: Nějaký náš fanoušek písničku poslal manželce Roberta Fulghuma

Vsetín /ROZHOVOR/ – Než jsem zvedla telefon, abych pozvala Jana Žambocha na kafe, nevěděla jsem o něm mnoho. Jen to, že se svou kapelou natočil dvě alba, přičemž za každé z nich obdržel od Akademie populární hudby Anděla. A že je ženatý a žije ve Vsetíně. Vykouzlete z toho rozhovor.

8.1.2013
SDÍLEJ:

Jan Žamboch.Foto: archiv kapely Žamboši

A tak jsem se ptala svých známých, kteří Honzu znají, aby mi o něm pověděli víc. A taky jsem si poslechla album Přituhuje. Na kafe jsme nakonec nešli, skončili jsme v redakci a ani si nedali nic k pití. Nicméně hovor kvůli tomu neplynul o nic pomaleji. A kdo ví. Kdybychom nespěchali k rodinám, možná bychom si povídali mnohem déle.

Žamboši byli původně duem. Byl jste jen vy a vaše žena Stanislava. Kdy se to změnilo?

Vznikli jsme v roce 2002 jako dva hlasy pro jednu kytaru. V tomto složení jsme v roce 2005 vydali první album To se to hraje… Pak se k nám přidal bubeník Jiří Nedavaška, který nás slyšel na nějakém festivalu a zaujali jsme ho. Teď je s námi už desátým rokem a musím říct, že nás za tu dobu hodně přetvořil. Celkový sound už zní jinak, kromě kytary máme i bicí a Staňka se naučila hrát na akordeon.

Jak byste charakterizoval hudbu, kterou hrajete?

Myslím, že je to pořád folk, ačkoli jsme teď trochu jinde než před deseti lety. S příchodem Jury se zvuk stal špinavějším a lidé říkají, že už to ani folk není, protože se v naší hudbě objevují prvky rocku nebo snad jazzu. Nicméně co tím myslí? Že nezníme jako bratři Nedvědové? Folk je ale přece i Merta, Třešňák, Redl, Dareband, Klus. Je to veliká bedna, do níž se toho hodně vejde. Všichni vědí, co je dechovka, co je hip-hop. Ale folk? Jak přesně zní jeho definice?

Kapela Žamboši má tři členy: Honzu Žambocha, Stáňu Žambochovou a Juru Nedavašku.

Kapela Žamboši má tři členy: Honzu Žambocha, Stáňu Žambochovou a Juru Nedavašku. FOTO archiv kapely Žamboši

Jste dvojnásobní držitelé ceny Anděl. Čím si vysvětlujete, že každá vaše deska sklidila takový úspěch?

Ceny Akademie populární hudby jsou rozdělené do dvou kategorií. Na hlavní a žánrovou. V té první hlasuje na dvě stě akademiků a je obrovský úspěch se v té obrovské konkurenci probojovat aspoň do nominací. Ve druhé kategorii ale hlasují odborníci na žánry a těch je jen kolem dvacítky. Vyhrát Anděla v menšinovém žánru proto není až taková sláva.

Zaznamenali jste po prvním Andělovi zvýšený zájem fanoušků, kteří skupovali vaše desky nebo vyprodávali sály?

Ne, takhle to nefunguje. Ocenění upozorní lidi na to, že ta která kapela existuje a stojí za poslech, ale neznamená to, že přijde na koncert více lidí. Ale samozřejmě nás začali do svých pořadů zvát osvícení dramaturgové, takže jsme se párkrát objevili i v televizi.

Uživí vás hudba?

Ne, máme všichni civilní zaměstnání. Já jsem si teď u chápajícího zaměstnavatele domluvil, že mám dva dny v týdnu volno, takže od pondělí do středy jsem amatér a od čtvrtka do neděle jsem profík. Ty ceny až tolik neznamenají. Kdybychom se chtěli živit hudbou, museli bychom jít po stezkách, které nám nejsou příjemné. Museli bychom se podbízet a dělat ústupky. Dnes vyprodávají sály hlavně travesti show. Pokud má ale koncert normální kapela, je poloprázdno. Pokud to teda není vyloženě provařená skupina.

Možná ale ani tohle neplatí, protože jsem byla ve valašskomeziříčském M-klubu na koncertu Anety Langerové, bylo taky poloprázdno…

A to je přesně ono. Když Aneta přestala dělat, co jí diktovala korporace, které se upsala poté, co vyhrála Superstar, stala se víceméně klubovou zpěvačkou. Dělá muziku podle svého, a proto už není tak často slyšet z rádií.

Mluvil jste o ústupcích showbyznysu. Co jste tím myslel?

Vyhýbat se tématům, která lidi bolí, nejít na dřeň, ale klouzat po povrchu a skládat chytlavé melodie. Tohle se hraje v rádiích, nic jiného se do playlistu nedostane.

Dříve jste skládal hudbu pro kytaru a dva hlasy, nyní musíte počítat s více nástroji. V čem je to jiné?

Mnohem méně jsme se hádali. (Smích.) Ale jiný rozdíl v tom není. Aranže vznikají někdy lehce, jindy bolestně, někdy se povedou a jindy ne.

Máte jako autor poslední slovo?

Kdybych bazíroval na blbostech, věřím, že by mě Staňka s Jurou přehlasovali. Mám nějakou představu, jak by měla písnička znít, ale myslím si, že to všechno vzniká až ve zkušebně. Nebráním se tomu, aby každý do hudby vtiskl to své. Upřímně, já bych nejraději skladby hrál pořád stejně. Jura by rád improvizoval a moje žena stojí někde mezi námi. Sem tam udělá při hraní na akordeonu krok bokem.

Je druhá deska jiná než první?

První deska je čistě folková. Když jsme ale natáčeli druhé album, svěřili jsme se do rukou producenta. Ten desku zaranžoval tak, že zní kapelněji. Od jejího vydání v roce 2009 jsme se ale posunuli, takže teď jsou ty písničky mnohem energičtější. Zvolili jsme filozofii, že každá deska bude jiná a že lišit se budou i koncerty, ať je to pestré.

Slyšela jsem, že už pracujete na třetí desce…

Vymyslel jsem si sólový projekt Guitar & Forest. Jsem totiž nejen muzikant, ale i lesník, a tak celý loňský rok jsem měsíc co měsíc vyrážel do přírody, kde jsem nahrával instrumentální skladby a zvuky lesa. To jsem smíchal dohromady. Je to dvanáct skladeb, na lednové křupe sníh a křičí sojka, v únorové hučí řeka Morava a začínají zpívat ptáci. Deska by měla vyjít v únoru, ale myslím, že to bude jen pro fajnšmekry. V rádiu vám přece nepustí instrumentálku s ptáčky. Na webu ale už máme všechny skladby k poslechu. Dělá mi to radost.

Kdy vyjde?

Třetí žamboší deska by měla vyjít asi na podzim 2013, tedy pokud se mi podaří napsat všechny písničky. Album by mělo být jiné než předchozí, s jinými aranžemi. Myslím, že lidé budou překvapeni, možná ale nemile, uvidíme.

Proč?

Vysvětlím vám to. Na druhé desce nám například hraje basa. Na třetí se ale může stát, že party pro basu převezme tuba. Na první desce zpíváme jen my se Stáňou, ale na té třetí by třeba mohly zaznít sbory. A třeba i čistě mužské. Možná použijeme i elektroniku, kdo ví.

Seznámil jste se svou ženou přes hudbu?

Ano, to už je dávno. (Smích.) Byl jsem ve Šluknově na lesnické škole a když jsem tam s kamarádem založil kapelu, sháněl jsem zpěvačku. A vychovatelé nám doporučili Stáňu, to bylo v devadesátém třetím. Trvalo nám deset let, než jsme „založili" Žambochy, ale to proto, že jsme se hodně míjeli. Nejprve jsem já byl na škole v Čechách, pak jsem byl na vojně v Praze, mezitím Stáňa studovala, jezdila po světě jako au pair. Hudební společné hraní začalo v roce 2002.

Kolik jste prodali desek?

První se prodalo tak dva tisíce a druhé zhruba taky tolik. Cédéčka ale prodáváme hlavně na koncertech, protože si nás hodně lidí stahuje přes internet.

Jak vás napadají texty?

To je život. Něco si vyslechnu, něco si přečtu, něco si prožiju. A pak to přetvořím v rýmy. Například jsem si nedávno přečetl knihu Roberta Fulghuma Drž mě pevně, miluj mě zlehka, což jsou příběhy z tančírny Century. A ten text mě natolik zasáhl, že jsem složil píseň. Zavěsil jsem ji na web a stalo se nečekané. Nějaký náš fanoušek písničku poslal manželce Fulghuma, která mu okamžitě napsala, že se jí moc líbí a chtěla by vědět, o čem je. Tak jsem text s pomocí přátel přeložil a zaslal jí ho. A pár dní na to se ozval sám Robert Fulghum s tím, že jeho knihu bude uvádět divadlo ABC a že by byl rád, kdyby se píseň v tom představení objevila. To mi přijde úžasné, ačkoli si od toho nic neslibuju.

Ta píseň je někde k mání?

Ano, je na našem webu www.zambosi.cz a jmenuje se Miluj mě zlehka, drž mě pevně.

Kdybyste nebyl hudebník, je nějaký umělecký žánr, který by vás oslovoval?

Těžko říct. Malovat neumím, jedině že bych snad jako valašský kubistický umělec maloval slunce našišato. Takže bych asi zůstal u své profese lesníka. Taky by mě zajímala dendrologie. Spisovatelem bych ale být nechtěl, protože to je těžká práce, a přestože si nemyslím, že bych se s texty k písním flákal, není to taková dřina jako napsat knihu. Já pořád bojuju s leností. (Smích.)

Kolik koncertů ročně odehrajete?

Je to tak sto koncertů ročně. Jezdíme po celé republice i Slovensku.

Doslechla jsem se, že jste napsal písně Zavřou nás všechny, Pane Nohavico a Basama s fixama. Můžete popsat, o čem jsou a je to váš styl vyjadřovat se k aktuálnímu dění?

Tyto písničky jsou takové „aktuálky" na téma, které lidi momentálně zajímá, možná bolí. Dříve jsem takové písničky nepsal, ale asi se měním. Zjistil jsem, že mi jdou velice lehce. Asi mne také spousta věcí bolí a nechci v tom zůstat sám. Hudba a písničky mají velkou moc. Umí s něčím v nás pohnout, změnit prostor, ve kterém se potkáváme. Věřím v to.

Jan Žamboch

• 38 let
• žije ve Vsetíně
• vystudoval lesnickou školu
• v roce 2002 zakládá s manželkou Stanislavou kapelu Žamboši
• dvojnásobný držitel ceny Anděl

Autor: Alexandra Buršíková

8.1.2013 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

SERVIS

annonce-logo

Nabídky práce

+ Podat inzerát

Stavebnictví - Stavebnictví Stavební a provozní elektrikáři 21 000 Kč

Stavební a provozní elektrikáři Provozní elektrikáři. Požadované vzdělání: střední odborné (vyučen). Jednosměnný provoz, úvazek: . Mzda min. 21000 kč. Volných pracovních míst: 1. Poznámka: PROVOZNÍ ELEKTIKÁŘI, Požadujeme: vyhlášku č. 50/1978 Sb., min. § 5, Nabízíme: možnost prodloužení smlouvy, stravenky, náborový příspěvek ve výši 25.000,- Kč (po splnění podmínek, podmínky budou sděleny při podpisu smlouvy), První kontakt: emailem: ngehrova@pilamsk.cz, poštou, ov. osobně 17.4.2018. Pracoviště: Pila msk, a.s., 756 06 Velké Karlovice. Informace: Nikola Gehrová, +420 571 444 302.

Stavebnictví - Stavebnictví Zedník 14 900 Kč

Zedníci (kromě zedníků ohnivzdorného zdiva) Stavební dělníci - zedníci/tesaři. Požadované vzdělání: základní + praktická škola. Jednosměnný provoz, úvazek: . Mzda min. 14900 kč, mzda max. 20000 kč. Volných pracovních míst: 1. Poznámka: STAVEBNÍ DĚLNÍCI - ZEDNÍCI/TESAŘI, Náplň práce: Vyučení v oboru nebo praxe v oboru výhodou, držel řidičského průkazu skupiny B, bude platově zvýhodněn, První kontakt: e-mailem na: info@el-toro.cz, telefonicky 734853296 , ov. tel. 18.4.2018. Pracoviště: El toro, s.r.o., 756 31 Liptál. Informace: Petr Vaculík, +420 734 853 296.

Gastronomie - Gastronomie Šéfkuchař 19 000 Kč

Šéfkuchaři v jídelnách, menzách Vedoucí kuchaři. Požadované vzdělání: střední odborné (vyučen). Jednosměnný provoz, úvazek: . Mzda min. 19000 kč. Volných pracovních míst: 1. Poznámka: VEDOUCÍ KUCHAŘI, Možná varianta i na zkrácený úvazek (6 hodin denně), Požadujeme: spolehlivost, zodpovědnost, pracovní zkušenost s přípravou pokrmů (450 jídel denně), pracovní doba 6.00 až 14.30 hodin, Nabízíme: strava, První kontakt: telefonicky v době 8:00 až 12:00 hodin na čísle: 571 412 772, osobně - ředitelna školy, 8.00 až 15.00 hodin (po tel. domluvě) nebo e-mailem na: hynek.hromada@vsetin.zsrokytnice.cz. Pracoviště: Základní škola vsetín, rokytnice 436, Michala Urbánka, č.p. 436, 755 01 Vsetín 1. Informace: Hynek Hromada, +420 571 412 772.

Doprava a logistika - Doprava a logistika Dispečer 18 100 Kč

Dopravní dispečeři Dispečeři dopravy a přepravy. Požadované vzdělání: úso (vyučení s maturitou). Jednosměnný provoz, úvazek: . Mzda min. 18100 kč, mzda max. 25000 kč. Volných pracovních míst: 1. Poznámka: znalost anglického nebo německého jazyka nutné. Pracoviště: Valatrans a.s., 756 31 Liptál. Informace: Dominik Chrástecký, +420 737 250 140.


Požár střechy rodinného domu v Novém Hrozenkově
3

Neukázněný kuřák zapálil střechu rodinného domu v Hrozenkově

Ředitel Základní školy Sychrov ve Vsetíně a ideový vůdce alternativního vzdělávání ve Vsetíně, které na škole funguje od roku 2014.
3

Michal Molek: Naši žáci budou připravení a neztratí se v žádném systému

Soutěžák Vopatřil chce opět ovládnout pohár Adamů

Soutěžák z Rackové na Zlínsku Martin Vopatřil navázal na své loňské výsledky a i na prahu nové sezony bude mít v pohárovém seriálu XTG Adam Cup 2018 ty nejvyšší ambice.

Učitel s rákoskou je přežitek. Nastupují nové metody

Zájem o alternativní vzdělávání roste. Průkopníkem na Valašsku je ZŠ Sychrov.

Hrůzné nálezy z popelnic a tři tisíce pokut v jednom dni: zhlédněte videa dne

Podívejte se na krátký sestřih toho nejzajímavějšího, co zaznamenali redaktoři Deníku v pátek 20. dubna 2018.

Jaškinův večer. Tři vyloučení a gól

Vykoupil se premiérovou trefou. A mohl se po zápase usmívat. Když hokejový odchovanec Vsetína Dmitrij Jaškin třikrát usedal na trestné lavici, tvářil se kysele. „Asi mi bylo souzené vychutnat si ta vyloučení. Ještě že jsem dal gól. Jinak by to byla ostuda,“ vykládal Jaškin po čtvrteční výhře 3:1 s Finskem v rámci turnaje Carlson Hockey Games v Pardubicích.

Vážení čtenáři,

náš web Deník.cz přechází kompletně pod zabezpečený protokol, který výrazně zlepší bezpečnost při procházení našich webů.

Z důvodu přechodu je nutné se znovu přihlásit k odběru upozornění na nejnovější zprávy - klikněte na tlačítko "Povolit", kterým si zajistíte odběr zpráv i do budoucna.

Děkujeme za pochopení.

POVOLIT