„Mnoho lidí totiž vůbec neví, že kámen vyrvaný z Radhoště, v místě zvaném Zaryje, byl prvním, který před sto čtyřiceti roky do Prahy na stavbu divadla dorazil,“ vysvětluje Oldřich Paulus z občanského sdružení Matice radhošťská.

Také proto se rozhodl umístit na Radhošť pamětní desku, která bude událost připomínat. „Samotná myšlenka poslat do Národního divadla nový kámen vznikla, když jsem po upevnění desky vracel domů,“ popsal Paulus. Po cestě mu totiž padl do oka jiný kámen, který zabalil a spolu s průvodním dopisem odeslal do české metropole.

V dopise mimo jiné stálo: „Milé Národní divadlo, před sto čtyřiceti roky odešel můj děda do Prahy a dodnes se nevrátil. Tak jsem se vydal za ním. Pokud mě nechcete vrátit, máte základní kámen na další divadlo.“

Odměnou za tento trochu recesistický počin byla Oldřichu Paulusovi pozvánka na oslavy 140. výročí položení základního kamene k Národnímu divadlu do Prahy, které proběhly uplynulý pátek. „Vydali jsme se tam společně s mým zetěm, oblečení do valašských krojů a vybavení frgály a slivovicí,“ vylíčil Paulus.

V Praze se mu také podařilo získat od ředitele Národního divadla Ondřeje Černého potvrzení, že divadlo skutečně před sto čtyřiceti lety kámen z Radhoště převzalo. „Toto potvrzení celé ty dlouhé roky neexistovalo. Teď jsme si ho nechali zapsat do kroniky našeho sdružení Matice radhošťská,“ řekl člen sdružení.

Kámen z Radhoště, byl jedním z osmnácti dalších, které se ucházeli o možnost stát se základním kamenem při zahájení stavby Národního divadla v roce 1868.

„Mnozí asi neví, že nakonec byly vybrány kameny dva, jeden z Blaníku a jeden právě z Radhoště,“ připomněl Milan Orálek z Českého svazu ochránců přírody ve Valašském Meziříčí.

Podle jeho slov bylo v té době nutné dovézt vylomený kámen až do obce Polom. „Tam totiž bylo nejbližší nádraží,“ doplnil Orálek.