U rožnovské knihovny postává skupina asi dvaceti převážně starších lidí. Je čtvrtek a koná se první letošní procházka pamětí města, kterou ve spolupráci s domovem důchodců pořádá rožnovská městská knihovna. „Dnes poznáme historii rožnovské struhy,“ připomíná ostatním průvodce Ivan Bajer.

Všichni vyráží směrem k rožnovskému parku. V rukou svírají informační brožurky a cestou si vzájemně vyměňují své postřehy a vzpomínky. „Projekt vzniknul před čtyřmi lety. Nejprve se sešlo pár lidí. Zájem se však postupně zvyšoval. Lidé sepsali své vzpomínky na starý Rožnov a vznikly almanachy,“ přibližuje Richard Sobotka.

Na procházku pamětí města si se svým sedmiletým vnukem vyšel i osmasedmdesá­tiletý Josef Žanta. „Mladého historie zajímá. Je to rožnovský rodák, stejně jako já. Z Rožnova jsem se nehnul,“ usmívá se starší muž, zatímco se nejmladší aktivní účastník procházky Vojtěch očima boří do brožurky.

Skupina přichází k první zastávce u struhy, která se naštěstí nachází v příjemném stínu. Průvodce se pouští do výkladu. „Ještě počkejte na nás, jsme už starší, tak nám to trvá,“ volají vesele opozdilci.

Úvodnímu výkladu o historii struhy všichni pozorně naslouchají. Mladá žena pohupuje kočárkem a sedmiletý Vojtěch Žanta se rozhlíží kolem. Poté se skupina přesouvá poblíž k informačnímu centru skanzenu, kde si sedá do stínu. Průvodce roztahuje mapu a do jeho výkladu mu najednou vstoupí pětaosmdesátiletá Věra Klasová. „Já vám musím něco říct,“ oslovuje najednou účastníky procházky a z tašky vytahuje staré rodinné fotografie. „Je horko a kdybych z toho náhodou omdlela, tak vám alespoň teď povyprávím své vzpomínky na struhu,“ promlouvá starší dáma a v rukou svírá fotografie své maminky a syna.

Vyprávění sklízí zasloužený potlesk. Organizátorka procházek knihovnice Marcela Slížková ženě okamžitě nabízí, aby se se svými vzpomínkami podělila také na besedě. „Procházky se konají každý čtvrtek až do dvanáctého srpna. Spolupracujeme se staršími lidmi, kteří se sami do projektu zapojují. Provádějí městem, sepisují vzpomínky. Je úžasné, jak jsou aktivní,“ prozrazuje knihovnice.

Skupina se po krátké přestávce vydává dál. Dlouhá srst trochu znepříjemňuje horko psi Clifovi, který poslušně cupitá vedle své majitelky Gabriely Novákové z Ostravy. „Babička pocházela z Rožnova. Struhu si pamatuji z dětství. Trávila jsem tu prázdniny, ale tehdy tu rostlo víc stromů,“ rozhlíží se kolem jedna z mladších účastnic výletu.

Další krátká zastávka se nachází naproti sídla Valašského muzea v přírodě. „Ten dům prodala muzeu naše rodina,“ podotýká šestasedmdesátiletá Jindřiška Deáková, která pobývá střídavě půl roku v Praze a půl roku v Rožnově. „Byla jsem na procházce s knihovou loni a moc se mi to líbilo. Prožila jsem tu své dětství a mládí. Vítám příležitost zavzpomínat si,“ uzavírá pamětnice.