„Když jsme jezdili na tábory v devadesátých letech, bylo nezbytné přibalit si gumáky. Červenec býval nejdeštivější měsíc. To bylo naposledy v roce 1997. Dnes? Všechno je jinak, neplatí ani stará pořekadla. Krajina se vysušuje, to poznají i lidi, co nemají zahrádky,“ rozpovídal se dvaašedesátiletý ochránce přírody.

Podle něj nemá dnešní krajina retenční schopnosti, tedy schopnost zadržet vodu.

„Když dva až tři dny prší, okamžitě se zvedne v řece voda. Dříve byly nasosané hory vodou. Dnes všechno steče dolů a narovnanými koryty Bečvy odteče pryč. Srážek není o tolik méně, ale jsou vyšší teploty, padají rekordy. Je obrovský výpar vody, která ale nespadne tam, kde se vypařila. Vytratil se malý koloběh vody,“ míní Dvorský.

Návrat do lavic v 16. základní škole Okružní ve Zlíně.
Konec omezení: žáci se vrací do škol, oběd si dáte i v hospodě

Zemina je ubitá

Problém je na polích i v lesích. „Katastroficky vnímám stav zemědělské půdy. Není normální, aby za dva dny deště stála na polích voda. Zemina je totiž ubitá a voda nevsákne. A v několika centimetrech je půda suchá,“ zamýšlí se.

„CHKO Beskydy je tvořená ze sedmdesáti procent lesy, ale ani pět procent nejsou původní porosty. Buky a jedle jsou pryč, všude je smrk, který není původní. Má plytké kořeny, je náchylný na vichřice a vyvrací se. Také je oslabený suchem a kůrovcem,“ dodává ochránce z Valašského Meziříčí.

V neposlední řadě připomíná nárůst spousty nezasakovacích ploch, odkud voda snadno stéká – výrobní haly, betonová parkoviště, silnice, které stále přibývají.

Ilustrační mapka propojení cyklostezek Bečva-Vlára-Váh.
Kilometry cyklostezky přibývají, Bevlava propojí kraj se Slovenskem

Přehrada u Skaličky?

Velmi křehké téma je stavění přehrad.

„Jsme proti té, která má vyrůst u Skaličky. Je to velký zásah do krajiny. Prosazujeme raději variantu suchého bočního polderu, aby se zachytávala voda jen v době povodní. Když přehradíte Bečvu, která je štěrkonosný tok, myslím, že hráz by se šíleně zanášela. Zničily by se vzácné biotopy. A dále nikdo neví, co by přehrada ve Skaličce udělala s Hranickým krasem. Je tam všechno na vápencích, bude potřeba udělat řádný geologický průzkum, který by jasně stanovil, jestli trvalé zatopení nebude mít vliv na Hranický kras, potažmo lázně Teplice, jeskyně a další,“ upozorňuje Miroslav Dvorský.

Míní, že na Valašsku jsou na tom lidé s vodou lépe.

„Maminka žije v Přerově, už od Lipníka si všímám, že krajina je tam daleko více vyprahlá než tady. Je tu daleko větší podíl lesů i lučních porostů. Beskydy jsou přirozenou akumulací vod, je tu více potoků, studánek což má na krajinu vliv. Voda by se tu měla zachytávat víc, než tam, kde jsou jen pole. Tady bude krajina vždycky šťavnatější než vyprahlá Haná. To ale neznamená, že tam nemůžou být velké zásoby podzemní vody,“ říká.

Ilustrační foto.
Vsetínské „kruháče“ budou přehlednější, dostávají nové jednotné značení

A jak se pokusit vodu pozdržet?

U polí se do toho musí vložit stát. „Stačí udělat zatravňovací pásy, nebo keře, prostě něco, co tu vodu zachytí. Jak to bylo dříve – velké lány byly rozdělené mezemi, na kterých rostly stromy, křoviny. Musí se jít cestou vládních nařízení. Ano, dáme zemědělcům dotace, ale musí udělat na svých pozemcích taková a taková opatření, aby tady vodu zadrželi. Je to běh na dlouhou trať,“ míní ochránce.

Ukázka v praxi

Když každý začne sám u sebe, dokážeme přírodě pomoci. „Máme ve Valmezu přírodní zahradu (Valašské ekocentrum na ul. Šafaříkova – pozn. redakce). Tady ukazujeme, jak člověk hospodaří v souladu s přírodou.

To znamená, nebojuje s ní, nepoužívá chemické prostředky, herbicidy na hubení plevelu, jedy na hubení živočišných škůdců. Všechny svody ze střech máme napojené na nádrže, do kterých zachytáváme vodu. Máme tu také vytvořené jezírko,“ vypočítává.

Nesekejte furt trávu!

„Co je strašně důležité a platí to na zahrádkách i ve městech – nesekat furt trávu! Nevím, proč musí mít lidi pořád nízký pažit. Když neprší, tráva úplně zežloutne. Člověk to chce zachránit, vytáhne hadici a stříká jí pitnou vodou. Tráva poroste o deset centimetrů, a co udělá majitel zahrady? Vytáhne sekačku a zas to poseče,“ kroutí hlavou ekolog.

Přitom stačí nechávat ostrůvky kvetoucí zahrady.

„Tam kde se chodí, sečeme, zbytek necháme, až to odkvete. Je dokázané, že když ráno spadne rosa a máme nízký pažit, rosa se tam neudrží ani hodinu. V trávě dvacet centimetrů vysoké se udrží do oběda. To platí i pro klima ve městě, které je tímto příznivější. Chápu, že na některých místech to nejde, na malé zahrádce, nebo alergici můžou mít problém,“ je si vědomý Dvorský.

Každý musí začít sáma u sebe

Sečteno a podtrženo, každý musí začít sám u sebe. Je třeba zachytávat vodu, opatrně nakládat s meliorací, revitalizací vodních toků, změnit skladbu lesů zpět na přirozené – tedy smíšené lesy. Důležité je budování mokřadů a tůněk. Jednu takovou vyhloubili ochránci z Valašského Meziříčí v rámci projektu Putování s kapkou vody v minulých dnech na Hradisku v Rožnově pod Radhoštěm.

„S ohledem na postupující sucho a úbytek spodních vod budeme muset v České republice zvažovat stavění rezervoárů na pitnou vodu. Věřím ale tomu, že na Valašsku toto nebudeme muset řešit,“ uzavírá Miroslav Dvorský.

Mirek Dvorský, 62 let

- ženatý, dvě děti
- studoval na SPŠS
- ornitolog, rok po založení organizace se stal členem Českého svazu ochránců přírody (v roce 1980)
- téměř třicet let se věnuje výchově mladé ekologické generace
- vedoucí Valašského ekoncentra