Ve Střelné chodí čerti s Mikulášem už od pátku. „Vždy chodíme dva dny. Jeden den obejdeme dolní část dědiny a druhý den horní," vysvětluje mladík.
Přiznává, že druhý den už má co dělat. „Kolem pasu nosím těžký řetěz se zvony. Něco to váží, takže se to za ten den pronese," ukazuje František.
Druhý den po poledni bylo vidět, že už jsou on i jeho družina unavení. „Letos nemrzne, takže to aspoň neklouže, jako když je sníh. V kožichu je ale hrozné horko," vysvětluje mladý čert.
Koho nezahřeje kožich, toho zahřeje domácí pálenka. „V každé chalupě nás čekají s kalíškem. Zajímavé by bylo, kdyby chodil nějaký reportér s námi a také by s námi pil. Takovou reportáž by si určitě každý rád přečetl," směje se František.
Všichni čerti si svou masku šijí sami, pokud je některý z nich méně zručný, pomůže maminka. „Já jsem si ho ušil sám. Na starý kožich jsem našil různě barevné kůže. Někteří čerti ale mají ušitý kožich přímo z drobných kusů kůže," potvrzuje.
Každý správný čert musí mít podle něj rohy a ocas. „Rohy jsem sehnal od jedné krávy a sám je přilepil. Ne ve všech dědinách, kde čerti chodí, ale mají ocasy," poukazuje František Liška. Na obchůzky chodí pravidelně už od sedmnácti let. I na ty fašankové. „Tyto akce stmelují celou dědinu," pochvaluje si čert ze Střelné. Vynechat se nechystá ani příští rok.
