Kliknutím zvětšíteKrátce před sobotní desátou hodinou ranní postávám u obecního úřadu. Čekám na členy volební komise, kteří za malou chvíli vyrazí do terénu. S hlasovací schránkou budou obcházet místní obyvatele, kteří zažádali o tuto možnost volby prezidenta.
Dvě usměvavé dámy mi vychází vstříc. Přímo mezi voliče nevyráží poprvé. „Děláme to od té doby, co se Lhota osamostatnila,“ hlásí Blanka Tvrdoňová. Za tu dobu už se cosi nachodily. „Dnes jdeme za třemi voliči. Všichni bydlí tady v okolí. Ale chodívaly jsme až na paseky, dva kilometry na hřeben,“ doplňuje kolegyně Jitka Macková s tím, že kam se dá, dojedou, zbytek musí pěšky.
K domu paní Němečkové je to ani ne pět minut chůze. Ve dveřích nás vítá syn pětadevadesátileté voličky. Členky komise se při vstupu legitimují Průkazem člena oblastní komise. „Je to formalita, tady se všichni známe. Ale pořádek musí být,“ říká se smíchem Tomáš Němeček.
Následují povinné formality – zápis do seznamu, předání volebních lístků, kontrola občanky. Je to nutné?, ptám se. „Zažili jsme krušnou chvilku při volbách v roce 2015. Babičku tu každý zná, ale při kontrole občanky jsme zjistili, že je propadlá. Museli přijet z úřadu, babičku vyfotili a vystavili nový průkaz. Ale odvolit stihla,“ připomíná, dnes už s úsměvem snacha Eva.
Letos je všechno v pořádku. Stařenka se srdečně vítá s oběma členkami komise, podává jim ruku a ujišťuje se, s kým má tu čest. „Já už špatně vidím aj slyším a ty si kerá?“ ptá se se zájmem. Na stole voní bábovka a snacha Eva nabízí všem kávu.
Syn Tomáš podává své mamince připravenou obálku. Komise s sebou plentu do terénu nevozí. „Na úpravu lístků se nedíváme. Ale u těchto starších lidí většinou pomáhají rodinní příslušníci,“ vysvětlují mi volební komisařky.
Obálce se do schránky moc nechce, nakonec jí paní Marie úspěšně prostrčí otvorem. „A je to. Já už jsem prošla hodně prezidentů. Tatíčkovi Masarykovi jsme podávali chleba, když projížděl Lhotou,“ zavzpomínala čiperná stařenka.
Nejen prezidentské, ale ani žádné jiné volby si nenechala ujít. „Volím pravidelně. A když už nemůžu na nohy, jsem ráda, že je tu ta možnost a oni přijdou za mnou,“ pochvaluje si Marie Němečková.
Letos bude mít šestadevadesát a dění kolem sebe sleduje se zájmem. „Dívám se na televizi a kolikrát brblu,“ směje se paní Marie a už teď je připravená na další volby. „Volit půjdu zas, i na podzim. Ještě bude kdy. Třeba doženu strýca Volčíka, který umřel, když měl sto roků,“ dodala s úsměvem.
Který ze dvou kandidátů dnes skončil ve volební schránce, ale neprozradila. „Nechám si to jako tajemství,“ říká na závěr Marie Němečková.
5
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
