Je sobotní ráno. Zlověstná mračna odplouvají, nad Lačnovem svítí slunce. Na to, aby se šafrány bělokvěté ukázaly v celé kráse, je příliš brzy. Přesto už teď se na některých místech vyjímají husté koberce, navzdory svému názvu modrofialových květů. „Uvidíte, za hodinu se krásně rozvinou,“ tvrdí znalecky Jaroslav Kalhous.

S Dušanem Jurkem, nestorem valašských ochránců přírody, jim začíná služba. S odznaky strážců přírody a krajiny na prsou několikrát za den projdou louky a zahrady s kvetoucími šafrány, rozptýlené po celé vesnici. Pokaždé se ujistí, že přísně chráněným rostlinám nikdo záměrně nebo nevědomky neubližuje.

„Z dřívějška víme, kde rostou. Navíc máme mapy s vyznačenými místy jejich výskytu,“ říká Jurek.

Oba strážci léta dohlíželi na to, aby lidé nevypalovali trávu na loukách a v remízcích, protože tím zabíjejí drobný hmyz a cibule rostlin, a aby vybíráním kamenů z koryt bystřin a potoků neškodili vodním rostlinám a živočichům. Šafrány bělokvěté hlídají poprvé. Střídají se při tom s další dvojicí dobrovolníků.

„Snažíme se lidem vysvětlovat, proč jsou šafrány chráněné, a předem je přesvědčit, aby je netrhali ani nevyrývali ze země,“ vypráví Kalhous. Návštěvníky šafránových luk nabádá také k opatrnému pohybu. „Když na rostlinu nedopatřením šlápnete jednou, může to přežít. Jakmile ji pošlape celý dav, nenávratně ji zničí.“

Málo šafránů? Špatná údržba luk

František Sucháček mezi šafrány vyrůstal. Okolí rodinné usedlosti na Sucháčkových pasekách, kde se před sedmašedesáti lety narodil, je pro jejich trvalou přítomnost vyhlášenou přírodní památkou. On sám ještě pamatuje záplavy šafránů.

„Louky se jimi modraly už z dálky. Teď je šafránů každým rokem méně,“ stýská si. Jejich úbytek přičítá špatné údržbě luk. „Všechno se dělá ve velkém. Louky sečou těžké traktory, seno se neshrabuje, půda zarůstá mechem,“ krčí bezradně rameny.

Do malebné valašské vesnice vždy v předjaří míří turisté, rodiny s dětmi i školní výpravy. Všichni touží spatřit kvetoucí šafrány. Podívanou, trvající nejvýše dva týdny, si nenechala ujít ani pětičlenná výprava turistů z Uherského Brodu.

„Kvůli koronaviru nám odpadl hromadný zájezd, tak jsme si udělali výlet v malé skupině,“ vypráví Jindřiška Adámková. Obdivovat šafrány jezdívají střídavě na různá místa.

„V Lačnově nejsme poprvé. Ze Sucháčkových pasek půjdeme ke škole, tam jich roste hodně, a potom na Vařákovy paseky,“ plánuje turistka.

Strážcům přírody a krajiny končí služba. V příštích dnech se sem budou vracet nejen, aby šafrány hlídali, ale také důkladně zmapovali místa jejich výskytu. „Chceme, aby to hezké, co můžeme vidět my, z přírody nezmizelo a mohli to vidět i naše děti a vnuci,“ odpovídá Dušan Jurek s úsměvem na otázku, proč tohle všechno zdarma nebo jen za symbolickou odměnu dělají.