Jak jste se dostal k výrobě březových metel?
Já jsem klasický případ, kdy se řemeslo dědí z otce na syna. Můj otec dělal metly, otec otce dělal metly, dokonce i otec matky vyráběl metly. Co jsem se tak dopídil, tak jsem čtvrté pokolení. Metly vyráběly vždy celé rodiny, takže jsem s tím začal už od mlada. I můj syn mi v současnosti pomáhá, takže je teoreticky pátá generace.
Jak vzniká březová metla?
Začíná to tím, že pozdě na podzim nebo brzo na jaře, když není na stromě listí, se nařežou březové haluze. Dovezou se domů a všechny se musí za syrova zpracovat. Musí se zvlášť svázat dlouhé pruty a zvlášť krátké. Potom se materiál nechává půl roku schnout. Nejlépe někde na vzdušném místě a hlavně v suchu. Nakonec se svážou finální metly.
Kde sháníte materiál na metly?
Ty doby, kdy bylo v Zubří málo bříz, jsou už dávno pryč. Dříve se metly dělaly pomalu v každé třetí chalupě, v současnosti je děláme už jen asi tři. Materiál sháníme tak, že se domluvíme s hajným, který stejně musí náletové břízy vyřezávat. Spokojení jsme oba dva. On má čistý porost a já mám materiál na metly.
Proč se na metly využívá zrovna bříza?
Bříza je dobrá na výrobu metel, protože uschne a ztvrdne. Při zametení pak nedochází k takovému opotřebení. U nás na Valašsku se dříve například metly svazovaly lipovým lýkem. Postupem času ho nahradil drát a špagát, protože výroba lipového lýka je hodně pracná. Tuto techniku občas předvádím ve Valašském muzeu v přírodě v Rožnově pod Radhoštěm.
Jaká je současnost březové metly?
Jak já říkám, metlář je druh na vymření. Staří umírají a mladým se do toho moc nechce. V Zubří by se možná ti tři čtyři metláři ještě našli. Metly se dělaly v celé republice, ale ne takové jako v Zubří. Tím, že tady bylo hodně metlářů, tak se každý snažil vtisknout svému výrobku něco navíc. Díky tomu nejsou zuberské metly jenom funkční, ale jsou i po vzhledové stránce pěkné.
