Zapomeňte na klasiku a my dříve narození zavzpomínejme, jak jsme říkali učitelkám soudružko a byli jsme součástí jednostranně organizovaného stáda…

Oříšek není obyčejná školka. Na webových stránkách jsem se dočetl, že je to klub, kde se děti přirozeně učí tím, že poznávají věci na vlastní kůži. A kde nejlépe poznat, jak funguje svět, než venku, v přírodě? Zvláštní přístup mě zaujal a rozhodl jsem se vyzkoušet jeden den s dětmi v tomto netypicky výchovném zařízení.

Z deště si děti velkou hlavu nedělají 

S devíti školkaři se setkávám na Halenkově, kam přijíždí v osm ráno vlakem ze Vsetína. Zdravím se s nimi a podávám ruku vychovatelkám Jitce, Lindě a Ladě. Lituju, že jsem nepřeložil termín, protože od rána hustě prší a podle předpovědi má až do odpoledne. Je po legraci, myslím si v duchu, děcka budou otravná a pofičíme rovnou čarou do chatky v údolí Provazné, kde mají zázemí. Tam budeme sedět a čekat do dvou odpoledne, abychom vyrazili zpět na vlak.

O velkém omylu mě přesvědčují malí caparti, kteří zakuklení od hlavy k patě do pláštěnek zvědavě vykukují zpod kapucí. Po dvou minutách chůze mi lehce dokazují, že jim déšť nevadí ani v nejmenším. Cupitají a poskakují z krajnice na krajnici, přičemž někteří zdatní vodáci zkoumají na vlastní gumáky rozvodněný stav místního potoka.

Členové Valašského fajfklubu říkají, že kvůli zákazu kouření v restauracích budou muset přejít do ilegality.
Dýmkaři ve Valašském Meziříčí přecházejí do ilegality


„Děcka jsou zvyklá, rodiče vědí, jak to u nás chodí, tak je vybaví do každé nepohody, náhradní oblečení si nesou v batůžku a další mají i v chatce,“ vysvětlila hlavní pedagožka Jitka. Letmým pohledem omrknu malé ruksaky a dozvídám se, že kromě oblečení si v nich děti nesou dopolední svačinku a pití.

Sonduju, jak daleko je základna a co nás v nejbližší době čeká. „Chatka je vzdálená asi patnáct minut běžné chůze, ale my to jdeme s dětmi i dvě a půl hodiny,“ říká s úsměvem asistentka Linda. Jitka dodává, že dětem v ničem nebrání, a když se třeba zastaví, protože najdou šneka, nechají je.

Každý den začíná ranním kolečkem 

Děti se po několika minutách pochodu zastaví pod stromem, kde tolik neprší, a udělají si takzvané ranní kolečko. V kruhu se přivítají, zazpívají si a zopakují si básničku. Pak pokračují dál směrem k Šiškovému lesu. „Existuje asi šest možných cest, kterými se dostaneme do chatky. Vybíráme je s ohledem na počasí a náladu dětí. Dnes půjde většina přes les. Asistentka Lada jde nejkratší cestou po silnici, protože musí začít vařit oběd,“ vysvětluje Linda a s nejmenší účastnicí se vydává také po cestě, aby připravila pro děti překvapení v podobě skřítka Gengelu.

Vodácký víkend na Bystřičce
VIDEO: Víkend na Bystřičce patřil vodákům



Já, plný zvědavosti, jak vypadá Šiškový les, kráčím s většinou. Než dorazíme do onoho hvozdu, stojíme asi čtvrt hodiny, protože děti našly zmíněné šneky. „Já už jich mám šest!“ chlubí se okatý klučina a ukazuje mi plnou náruč. Davídkův úlovek žádá okamžité foto, tak cvakám ostošest. „Já chci taky fotit,“ přitočí se Štěpán, kterému zvuk spouště definitivně učaroval. Po několika jeho záběrech čistím foťák kompletně od bahna, protože v přírodě nemůžete očekávat čistotu dětských ručiček. Ale za ten jeho spokojený výraz to rozhodně stálo.

Na chatu je to 15 minut, jdeme dvě hodiny 

Po téměř dvou hodinách přicházíme na základnu. Je to chatka, kterou mají pronajatou. Společenská místnost, kde se pohodlně vejde i dvanáct dětí, sociální zařízení, kuchyň a v horním patře místo pro spaní. Než se ale dostaneme dovnitř, čeká na děti už zmiňovaný skřítek Gengelu.

Dnes má pro ně sazeničky a děti se s ním vydávají na záhonky poblíž chatky, kde zkouší sadit salát, hrášek a další zeleninu, ze které budou později připravovat jídlo. „Snažíme se dětem ukazovat koloběh přírody. Pěstujeme plodiny, o které se společně staráme,“ vysvětluje Linda.

Do chatky se dostáváme po desáté hodině. Přichází čas pro už zmíněné krabice s náhradním oblečením, které tu děti mají. Déšť a desítky probrouzdaných kaluží po cestě udělaly své. Následuje půlhodinka her a pak ochutnávka toho, co si děti dají na pizzu. Dnes je totiž oběd, který si každý připraví podle svého gusta. „Děti nám s vařením pomáhají, nejraději mixují a pečou chleba,“ říká hlavní kuchařka Lada.

Festival O gulášového krále v Ratiboři
VIDEO: Gulášovými králi jsou otec a syn Chmelíkovi

Děti se mění v kuchaře, zavoněla pizza 

Najednou je místnost plná malých kuchařů. Každý malý kulinář dostane těsto, které si musí sám vyválet a poté nazdobit tím, co má rád. Za mnohé paprikové, rajčatové, cibulové, ale i květákové pizzy by se nemusela stydět leckterá italská pizzerie. V Oříšku vaří bez masa, cukru a z kvalitních surovin. Zeleninu si pěstují nebo se snaží nakupovat od místních zahrádkářů. Ne nadarmo se mohou pyšnit bronzovým certifikátem Skutečně zdravá škola.

Umění kuchařky Lady mohu vzápětí ocenit, protože dostávám porci výborné polévky, plné luštěnin a zeleniny. „Většinou dělám takové husté, výživné polévky. Když pak děti nesnědí hlavní jídlo, tolik to nevadí,“ říká Lada. Jeden malý kuchař, myslím, že to byl Štěpán, mi nabízí kousek svého výtvoru. Jeho pizzu jsem musel náležitě ocenit.

Blíží se konec mé sondy do života Oříšku. Po obědě jdou děti odpočívat. „Kdo chce, spí, komu se nechce spát, jen polehává nebo odpočívá. K ničemu je nenutíme,“ vysvětluje Jitka a loučí se se mnou s knihou pod paží, ze které bude předčítat dětem pohádku.

Po odpolední siestě si děti zase hrají a mají na to čas do druhé hodiny. Pak svačinka a o půl třetí vyráží zpět na vlak. Zpáteční cestu musí stihnout za hodinu.

Premiéra nového filmu o Valašsku s názvem Tehdy spolu ve zlínském Golden Apple Cinema
Na premiéru filmu o Valašsku Tehdy spolu přijela i Eliška Balzerová



„Ne všechny dny trávíme v chatě v Provazném. S dětmi zajedeme na výlet, byli jsme se podívat na betlém v Lidečku, jezdíme na farmy v okolí a tak. Program zajišťujeme hodně individuálně i s ohledem na počet dětí, který je každý den jiný,“ vysvětluje Jitka. Dělají to prostě tak, aby byly děti spokojené a v Oříšku trávily čas dobrovolně.

Vzpomínám na doby, kdy nás ráno odtrhávali od rodičů a odehrávaly se zajímavé scény. Byli jsme nuceni po obědě ležet s ručníkem na hlavě a neopustit postýlku. Když všichni, tak všichni. Život v Oříšku je jiný. Individuální přístup a hlavně každodenní pobyt venku za každého počasí dětem prospívají. Když už nic jiného, mají malí oříšci zaděláno na pevný vztah a lásku k přírodě.

V Kladerubech opraví v budově základní a mateřské školy klubovnu, která je v současné době v dezolátním stavu.
Klubovna v Kladerubech je v havarijním stavu. Opraví ji do podzimu