Na padesát tisíc kachliček a obkladů, kilometry potrubí, vzduchotechniky, elektrických kabelů, tuny filtračního písku, nový tubus stometrového tobogánu. Řemeslníci jsou v plné práci historicky nejdražší rekonstrukce vsetínských lázní. Bude stát přes 50 milionů. Deník sondoval, jak to vypadá v místech, kde si návštěvníci budou užívat vodních radovánek i v místech, kam se za normálních okolností nedostanou.

Radek Gockert je příjemný chlapík ze Vsetína. Zdejším lázním zasvětil osmadvacet let života. Začínal jako údržbář, topenář, pak byl plavčík a teď je technicko-hospodářský pracovník. Stará se o celou budovu i venkovní bazény. Hlídá parametry vody, vzduchotechniku, teplotu a další. Kdo jiný by mě mohl provést útrobami velké budovy, kde není těžké zabloudit, než tento zkušený matador.

Vstupní hala lázní se nezmění, jen kasa bude na jiném místě. Bazén si necháváme nakonec, pan Gockert mě vede dolů po prudkých schodech přímo do srdce lázní. Dozvídám se, že lázně mají srdce dvě.

„Toto je řekněme strojovna vodního hospodářství, kde jsou čerpadla, pískové filtrace a nová akumulační jímka. Do ní stéká voda ze žlábků u bazénu, tady se shromažďuje a po nadávkování chemie se vrací zpět přes filtry do bazénu,“ ukazuje na obrovskou plastovou nádobu.

14 tun filtračního písku

Kdo má doma na zahradě bazén, umí si vybavit pískovou filtraci. Zjednodušeně je to válec, do kterého nasypete podle velikosti až pětadvacetikilový pytel křemičitého písku. Tady má jeden filtr výšku dva metry a tipuju, že by ho dva chlapi neobjali. Je jich tu celkem pět – přes zimu jedou všechny, v létě se dva přepojí a filtrují venkovní bazén. Jeden dokáže pročistit 110 kubíků vody za hodinu. Na naplnění a postupné doplňování písku tu mají připravených 550 pytlů, tedy skoro čtrnáct tun…

Filtrační jednotky zůstávají stejné.

„Mění se kompletně jen filtr i s šesticestným ventilem u vířivého bazénu,“ vysvětluje správce a úzkými chodbami mě přivádí do druhé důležité místnosti lázní, kterou je výměníková stanice. Je to místo, kde se „tvoří“ teplo pro ohřev vzduchu i vody.

Tady si budou sami vyrábět teplo. „Výměníky budou nové. Těch šest válců, co vidíte, to jsou nové bojlery. Předtím jsme měli dva obrovské šestikubíkové, teď máme menší. Z nich půjde teplá voda hlavně do sprch,“ přibližuje.

Vyrobí si vlastní elektřinu

V útrobách přibyla také nová kogenerační jednotka, díky které budou lázně částečně samostatné, co se elektrické energie týká.

„Navíc, aby se ta mašina uchladila, využijeme zbytkové teplo na ohřev vzduchotechniky, bazénu a předehřev teplé vody,“ vysvětluje Radek Gockert a vede mě dál podél asi třicet centimetrů silné zdi.

Po chvíli mi dochází, že je to stěna pětadvacetimetrového bazénu, kolem níž stále kroužíme dokola. V mé domněnce mě utvrdí okýnko, kterým vidím přímo do vody.

„To je kontrolní okénko, dřív jich tu bylo šestnáct, protože se jimi hlavně nasvěcoval bazén. Už po předešlé rekonstrukci tu zůstalo jen toto jedno. Tím vizuálně kontrolujeme kvalitu vody. Běžný plavec, nebo plavčík shora vidí vodu průzračnou, ale to je klam, tady se ukáže skutečnost,“ prozrazuje.

Ta masa modrozelené vody mě fascinuje. Až se bazén naplní na normál, bude tu vedle mě a nade mnou 470 kubíků pitné vody, která se dle hygienických norem napouští z řadu. Téměř půl milionu litrů! Bazén o průměru tři a půl metru, který má řada lidí na zahradě, by se tu musel vylít čtyřicetkrát.

Přicházíme k užší straně vany, jejíž délka je dvanáct metrů. „Chcete něco vidět?“ ptá se hospodář a vede mě úzkým průchodem někam do díry. Protáhnu se kolem pořádné roury a zírám jak ve snách. Přede mnou je „strop“ a pod ním se někde v dálce až do tmy zvedá pozvolna podlaha až nahoru.

Procházka po dně bazénu

Ten strop je dno současného bazénu. A podlaha, která je pokrytá světle zelenými kachličkami s černými pásy mi připadá povědomá. „To je původní dno bazénu, který měl ještě před minulou rekonstrukcí hloubku přes čtyři metry,“ vysvětluje mi a já lovím v paměti okamžik, kdy jsem se před třiceti lety potápěl a šmejdil po tomto dně a tlakem mi praskalo v uších.

V suterénu lázní se nachází spousta místností, v jedné z nich je avizovaný nový filtr, který bude čistit vodu do whirpoolky. Protože voda bude mít teplotu kolem 33 stupňů a bude tudíž rájem pro bakterie, má systém navíc dezinfekci UV zářením.

Míjíme budoucí velín – místo, odkud vše bude řídit počítač. Na monitorech bude teplota vody, hodnota pH, hodnota chlóru a další veličiny, které je potřeba z důvodu technických i hygienických měřit. Zatím jsou tu prázdné stěny, ale pokud vše půjde podle plánů – a podle Radka Gockerta zatím zásadní problémy nejsou, vše se do konce prázdnin stihne.

Opouštíme katakomby a jdeme zkontrolovat místa, kde by od září měli plavat, sprchovat se, sušit, saunovat nebo dovádět na tobogánu milovníci vody.

Do bazénu vedou hadice ne nepodobné hasičským. Více než z poloviny je zaplněný vodou, právě probíhají tlakové zkoušky nádrže. „Pokud se neukáže problém, znamená to, že železobetonová konstrukce včetně izolace je v pořádku a dělníci můžou začít s obkládáním,“ vysvětluje správce.

Desítky tisíc obkladů

„To se teda zapotí, obkladači,“ pomyslím si. Při rozměrech bazénu 25 x 12 metrů budou muset položit dlažbu na čtyři sta metrů čtverečních. Pokud si vzpomínám alespoň přibližně na rozměry původních kachlí, mohlo by to být při podobné velikosti dvacet tisíc kusů. A to jsme jen u bazénu. Obložené je i jeho okolí, sprchy a další místa. Myslím, že padesát tisíc obkladů lázně spolknou…

Procházíme kolem šaten, kde akorát dělníci dokončují vylévání podlah. Na ně přijde lino a skříňky s moderními čipovými zámky. Zní to divně, ale na rekonstrukci lázní se budou podílet i truhláři. Taky už zmínění podlaháři, samozřejmě bazénáři, topenáři, instalatéři, elektrikáři, malíři, natěrači, izolatéři, vzduchaři, zedníci, zámečníci, obkladači či výpočetní technici.

Desítky řemeslníků mají více než dva měsíce na to, aby vše připravili na zahájení sezony „v novém“. Až se všechna čerpadla spustí, statisíce litrů vody začnou cirkulovat v systému, vířivá vana se zaplní dychtivými návštěvníky, děti se zaradují ve cvičném bazénu, rodiče odpočinou v relaxačním, nedočkaví plavci naskákají do své „pětadvacítky“ a naplno se rozžhaví prostory saun, Deník u toho určitě nebude chybět.