Hlava obou druhů je široká a zploštělá, mají dvě oddělené hřbetní ploutve. Vranka pruhoploutvá má protáhlejší tvar těla a nápadně větší tlamu. Zbarvením těla se vranky přizpůsobují okolí – převážně je v odstínech hnědé nebo šedé barvy s nepravidelným tmavším mramorováním. Oba druhy tak velmi dobře splývají se zbarvením den potoků. Základní odlišností obou druhů je délka a zbarvení břišních ploutví – u vranky pruhoploutvé jsou výrazné tmavší pruhy a jsou delší.

Ve dne se vranky ukrývají pod kameny a večer a v noci shání potravu, která je převážně živočišná – jde o larvy pošvatek, jepic, chrostíků, muchniček a blešivce. Aktivnější ve dne jsou vranky jen v době rozmnožování (březen až duben). Oko vranek má zajímavé a u ryb ojedinělé přizpůsobení proti poškození ostrým pískem a štěrkem– rohovka oka se ještě jednou vyklenuje před oční koulí jako ochranná vrstva.

Vranky žijí v horských a podhorských potocích s mělčí vodou a s členitým dnem. Pohybují se krátkými poskoky – jsou špatnými plavci, protože postrádají plynový měchýř. Oba druhy jsou častou potravou větších jedinců pstruha obecného potočního.

Rozšíření obou druhů je poněkud odlišné – vranka pruhoploutvá se vyskytuje v nejvyšších částech horských potoků až v místech pod prameny, kde k životu využívá tůně. Její příbuzná je rozšířena v nižších částech toků a ojediněle ji nalezneme i v Bečvě.

Vranky jsou bioindikátory čisté vody s vysokým obsahem kyslíku. Patří ke zvláště chráněným druhům v kategorii silně ohrožený a ohrožený.

Autor: Karel Pavelka, zoolog, Muzeum regionu Valašsko