Mezi účastníky včerejší vzpomínky bylo i několik pamětníků tragédie z konce války. „Po prohlídce nám přiložili ústí samopalu na prsa a ptali se, kde jsou partyzáni a kdo je ukrývá. Po záporné odpovědi přišlo na řadu bití,“ vzpomíná s pohnutím Jaroslav Juráň, jenž jako zázrakem výslech přežil. Jeho starší bratr Antonín ale takové štěstí neměl a zemřel v plamenech jednoho ze stavení.

Nacistické trestné komando s názvem Josef vedl moravský Němec Walter Pawlofski, který se v dotazníku SS označil za pedagoga. Absolvoval Filosofickou fakultu Německé univerzity v Praze a slušně hovořil česky. Jeho zástupcem byl esesák Kurt Werner Tutter, zcestovalý a vzdělaný člověk, který ovládal několik jazyků.

Že brutální zásah komanda, na samém sklonku války postihl právě Prlov, mělo několik příčin. „Němci dostali Aloise Oškeru, který do naší obce docházel za dívkou. Dali mu na výběr: buď bude i s rodinou zastřelen, nebo začne udávat. Nakonec udal i svoji dívku,“ přiblížil jednu z okolností, které vedly až k tragédii Jaroslav Juráň.

Že v lesích okolo Prlova působí odbojáři, informovali gestapo také maďarští důstojníci, kterým se ze zajetí partyzánů podařilo utéct. „V závěru Tutter poslal do Prlova průzkum složený z členů Hlinkových gard. Až do vesnice se sice nepustili, ale s vymyšlenou legendou, že chtějí k partyzánům, oslovili mladou Marii Růskovou. Ta jim zřejmě nic konkrétního neřekla, přesto z jejího chování vytušili, že se něco děje,“ usoudil devětasedmdesá­tiletý pamětník.

Komando složené většinou ze sudetských Němců a členů slovenských Hlinkových gard zastřelilo nebo zaživa nechalo upálit celkem třiadvacet lidí, z toho šest žen, včetně matky šestiměsíčního dítěte. Popelem lehlo osm domů.

Zrádce Alois Oškera se od Němců nakonec milosti stejně nedočkal. „Zlikvidovali ho jako nepohodlného svědka, a zastřelili i jeho příbuzné,“ dodal Jaroslav Juráň.

Účastníci středeční vzpomínky se shodli, že hrůzy fašismu nesmí upadnout v zapomnění. „Nechceme šířit vášně, bohužel jsme ale svědky toho, že někteří politici mají snahu překrucovat dějiny. Proto je třeba si tyto strašné události připomínat,“ zdůraznil dvaaosmdesátiletý Jan Štach z Pozděchova.