Chlapi rozdělení na profíky a amatéry mají za sebou sborku a rozborku pily a další čtyři disciplíny. Ještě je čeká šikmý řez – což není žádná sranda, spojování řezu, sekání špalků a divácky atraktivní odvětvování.

Je s podivem, že mezi přihlížejícími zvědavci je spousta zástupkyň něžného pohlaví. „Přijela jsem letos poprvé. Na čumendu. Máme les, děda furt porovnává pily, zkouší velikosti, výkony. Zajímá mě to,“ vysvětluje mi Helena Tomanová ze Vsetína.

Další žena v davu má k účasti na drvaři ještě pádnější důvod. „Manžel závodí, tak jsem ho přijela podpořit,“ argumentuje logicky Svatava Olejníková. Kolem ní se kolébá malý syn Jakub. Ještě s dudlíkem v puse, ale s umělohmotnou motorovkou v ruce.

Tatínek Radek nechce o cestě syna ve svých šlépějích ani slyšet. „Musel bych ho přerazit,“ říká se smíchem a naráží na těžkou práci v lese. Za sebou má v této chvíli předposlední disciplínu. Ale na umístění si věří. „Těžko říct, asi vyhraju,“ vtipkuje. „Ale bedna to určitě bude,“ dodává vážně Radek Olejník z Chrámečného.

Moc nechybělo a titul získal. Pětatřicet bodů ho dělilo od jeho zisku. Letos byl nejlepší Josef Mikulenčák. Na třetí místo se prořezal a sekyrou prorubal Jozef Baňák.

V kategorii hobby skončil bronzový domácí borec Jaroslav Vařák. Stříbro bral Břetislav Stratil a nejlepší z amatérů byl Martin Luska.
Fyzicky nejnáročnější byla prý letos novinka – štípání špalku. V té mají výhodu Slováci, kteří mají s fyzicky těžkými disciplínami zkušenosti. „Jsou více trénovaní. Celkově je složitý řez zápichem, kde se musí spojit tři řezy a také šikmý řez. Ale atmosféra je parádní a lidi fandí, cítím podporu,“ pochvaloval si nakonec stříbrný Radek Olejník.

S atmosférou a celkovým průběhem třetí ročníku Prlovského drvaře byli spokojení i pořadatelé Tomáš Jančík a starosta Prlova Jaromír Kratina. „Příprava byla náročná, jediné, co mohlo zdar akce pokazit, bylo počasí. A to až na malou přepršku vydrželo,“ zhodnotil za pořadatele zároveň moderátor akce Jaromír Kratina.