Harmonika, zpěv a smích mě nasměrovaly k bandě asi patnácti místních, kteří se za fašanky každoročně převlékají. Hledím na všechny světové strany, slona ani žirafu ale nevidím. „Tož řeknu vám to slovy Andreja. Sorry jako. Zrovna letos jsme tyto dvě masky nechali spat," vysvětluje se smíchem organizátor študlovských fašanek Ivo Juráček. „Prý že je tá ptačí chřipka a slon aj žirafa sú na to takéj údajně náchylní," pokračuje.

Vzápětí se ale dozvídám pravý důvod absence masek. A to ten, že se tento rok místních dobrovolných hasičů, kteří fašanky pořádají, sešlo méně než jindy. „Tak je ten náš zvěřinec letos o něco chudší, ale i tak jsem moc rád, že jsou tu stále lidi, kteří mají chuť tuto skvělou tradici udržovat," míní Juráček a už mi představuje přítomné maškary. Co maska, to zvíře. „Tím je Študlov výjimečný. Jinde se chodí za různé maškary, ale u nás si až na pár masek po celá desetiletí udržujeme právě zvěřinec," objasňuje Ivo Juráček v převleku řezníka.

ČTĚTE TAKÉ: Pochovat basu do Horní Lidče přišly davy lidí

Naše povídání končí v momentě, kdy se přiblížíme k dalšímu příbytku. Fašanková muzika zpěvem loudí z hostitelů slaninu a klobásy, hasiči v převlecích se občerstvují voňavými koblihami a ještě voňavější slivovicí a já se pomalu odebírám k mému dalšímu cíli. Do Lačnova.

Mlask. Dostanu obrovskou pusu od fašankové nevěsty, sotva vystoupím z auta. „Za nevěstu letos chodím poprvé, ale dřív jsem chodíval za pálenicu," svěřuje atraktivní blonďatá nevěsta Marcel Krahulík. I on přiznává, že letošní ročník je co do počtu masek slabší. „Je nás míň než jiné roky, hodně místních dnes nemá čas," krčí rameny.

Mezi pětadvaceti maskami hledám nějakou tradiční. „Tak u nás, co sa tradice týče, mosí chodit ženich s nevěstú, pálenica, medvěd a kůň. A ten je speciální. Víte v čem? Pochcává," vyhrkne ze sebe přerostlá nevěsta a mně málem zaskočí kus koblihy. „Na zadku a na hlavě má udělané vývody. Šak sa tu u nás v Lačnově praví, že když nepochčí kůň, tak nejsú pořádné fašanky," poučuje mě Marcel Krahulík, zatímco si utírám slzy smíchu.

Průvod postupuje, dechovka Lačnovjanka vyhrává skočné a já ještě foťákem zabírám filmové hvězdy. Kdy jindy bych potkala komickou trojici z Pelíšků, které vévodí Šebková i s prskavkou ve vlasech.

Odcházím, ale musím se smát. Když totiž slyším zpovzdálí hlášky maminko, ty nám celá hoříš a brašule, to neuděláš na to hurónský smích, nejde tomu zabránit.