A přitom často není potřeba jezdit daleko, stačí jen do nejbližší obce nebo místní části. Tam různé tradice, ovšem s velkými rozdíly, přežívají dodnes.
Těmi může být například barvité názvosloví. Tatar, kocar, žíla, korbáč nebo také šesterák a osmerák. To všechno jsou různé názvy pro nástroj, jímž se vyplácejí ženy o Velikonočním pondělí.
Šlahačka i mrskačka
I samotná pomlázka má v kraji nejrůznější názvy. „U nás se tomu říká šlahačka neboli mrskačka. Máme tu tradice stejné jako jinde. V pondělí vezmeme karabáč a jde se,“ řekl starosta Kudlovic na Slovácku Zdeněk Jabůrek.
„My staří už pijeme jen slivovici“
Podobně je tomu i v další slovácké obci Nedachlebicích. Podle zdejšího starosty Vratislava Němečka obcházejí na Velikonoční pondělí obec tři skupiny mužů. „Ti nejmladší, takoví ti svobodní, chodí s tatarem po děvčicách a dostávají kořalku a vajíčka. My staří už vajíčka nejíme a pijeme jenom slivovici,“ zažertoval Němeček.
Své zvyklosti dodnes dodržují i v Cetechovicích na Kroměřížsku. „Tady tomu neříkáme ani mrskačka, ani šlahačka, ale mrskút,“ vysvětlovala starostka obce Eva Váňová.
Pro Kroměřížsko a další regiony na Hané je typické zejména zdobení vajec. „Za zmínku jistě stojí klasické zdobení kraslic slámou z ječmene, který se nesměl předem namáčet,“ vysvětlila Kateřina Nováková z Muzea Kroměřížska. Tradičním církevním zvykem ve Zlínském kraji je také hrkání, klapání nebo klabotání, o které se starají většinou chlapci.
V obci Jarcová na Vsetínsku to však bývají i děvčata. „Zrovna před chvílí jsem nějaká viděl,“ potvrdil včera starosta obce Josef Konvičný.
Místo zvonů klapotáři
Podle Milady Fohlerové z Muzea regionu Valašsko je hrkání stále hojně rozšířené. „Především na jižním Valašsku, například ve Valašské Polance, Lidečku nebo Študlově, je stále živá tradice obchůzky klapotářů – ogarů, kteří od Zeleného čtvrtka do Bílé soboty, v době, kdy přestaly zvonit zvony na znamení smutku z Kristova umučení, obcházejí vesnicí s klapotkami, řehtačkami či tragači,“ řekla Fohlerová.
Předvečer Velikonočního pondělí se v okolí Lužné a Valašské Polanky prý kdysi dodržovala takzvaná dudlačka. Ta spočívala v tom, že většinou muži chodili v noci z neděle na pondělí po domech a prosili o syrové vejce nebo o kus chleba. „Většinou to bývali ti, kteří měli hluboko do kapsy. To už však dávno nefunguje. Jestli někdo chodí dudlat, tak je to většinou po rodině jen tak pro srandu,“ poznamenal starosta Valašské Polanky Josef Daněk.
Stále polévají vodou
V oblasti obcí Prlov a Pozděchov na Vizovicku se prý v menší míře stále ještě praktikuje polévání vodou, stejně tak i třeba kolem Vizovic a v Luhačovickém Zálesí.
„Dá se to ještě vidět, ale myslím si, že to je na ústupu. Jinak se u nás tak jako všude jinde rozdávají barvená vajíčka a děckám čokoláda,“ podotkla starostka Vizovic Alena Hanáková. V tamní oblasti samozřejmě nechybí při obdarovávání vizovické pečivo a perníčky.
Veronika Vágnerová