Je sobota okolo sedmé hodiny večer. Obloha je úplně jasná a posetá bezpočtem hvězd. Rtuť teploměru spadla hluboko pod nulu, pod nohama vrže zmrzlý sníh a počasí láká spíše k posezení u krbu s hrníčkem něčeho na zahřátí či talířem horké polévky, která voní z nedalekého šenku, spíše než ke sportovním radovánkám.

Přesto už když se blížím ke sjezdovce Soláň – Sedlo, slyším charakteristický zvuk, jak se hrany lyží při oblouku zařezávají do zmrzlého sněhu. Svah obsadili vyznavači na první pohled poměrně nebezpečného sportu – večerního lyžování. Sjezdovka, osvětlená pouze několika silnými reflektory, přilákala i dnes několik desítek nadšenců různých věkových kategorií.

„Čekám vás dole,“ hlaholí asi pětadvacetiletý mladík, který se později představil jako Marek. Na večerní lyžování si podle svých slov vyrazí několikrát do roka, pokud má možnost. Že by to mohlo být nebezpečné, si nepřipouští. „Zatím jsem nezažil, že by se někomu něco stalo. Spíš mi přijde, že je to daleko větší pohoda, protože je na svahu daleko míň lidí,“ míní Marek.

Stejného názoru je také jeden z jeho kamarádů sedmadvacetiletý Pavel. „Ono se to zdá, ale v podstatě nejezdíme po tmě. Reflektory dávají dostatek světla, navíc je úplně jasno a sníh taky nějaké světlo odráží,“ vysvětluje lyžař.

Že se večerní lyžování těší mezi návštěvníky horských středisek značné oblibě, potvrzují také sami jejich provozovatelé. „Zejména v posledních dnech přes vánoční svátky toho bylo docela hodně,“ pokyvuje hlavou Marek Cimala ze sjezdovky Soláň – Sedlo. Večerní lyžování tady nabízejí ve středu, v pátek a v sobotu.

Že by bylo lyžování na sjezdovce osvětlené pouze několika reflektory nebezpečnější než za denního světla si ale nemyslí. „Vyjde to nastejno. Jen večer do toho někdy trochu vstoupí alkohol. Ne že by lidé jezdili opilí, ale někteří bývají v povznesenější náladě,“ prozradil Cimala.

Varuje přitom, že s lyžováním je to v tomto případě stejné jako například při jízdě autem. „Pití může zpomalit reakce na sjezdovce podobně jako za volantem,“ upozorňuje na závěr.