Vánoce postupně začínaly již 23. prosince, kdy se lidé bohatou večeří připravovali na štědrodenní půst. Na Valašsku se jí říkalo hojná. „Půst dodržují mnohé rodiny dodnes,“ řekla etnografka Alena Prudká z Muzea jihovýchodní Moravy ve Zlíně.

Štědrovečerní večeře se podle Prudké od té dnešní lišila i počtem pokrmů, v Drnovicích na Valašsku jich mívali dokonce devět. Samotná hostina začínala po vyjití první hvězdy, ve Vizovicích na Zlínsku po klekání. Tam obsahovala třeba hřibovici, švestkovou omáčku, pohankovou kaši, vlašské ořechy a jablka. Stůl na Hané se zase neobešel bez pečiva.

Ryby se na štědrovečerních tabulích objevovaly až ve 20. století. „Před večeří se podávaly oplatky s medem. To mnohde platí pořád,“ řekla Prudká.

Na Boží hod bylo zakázané jakkoliv pracovat. „Děti nesměly sáňkovat a třeba ve Zlíně se nemohlo umývat nádobí. Muži nechodili ani do hospody. Do té podle pořekadla na Štěpána není pána hromadně odcházeli na druhý svátek vánoční,“ popsala Prudká. Tento den také začínalo čeládce volno. Na Slovácku se jí ještě před sto lety dávala za odměnu obrovská buchta, do níž byly zapíchané pruty s pamlskami. Dovolená jim končila po Novém roce. „V ten den omývaly ženy na Hané muže a oni jim dávali trochu sladké kořalky,“ vysvětlila Prudká.

V dnešní době už se slaví vánoční svátky jinak. Co ale zůstalo, je například pouštění lodiček, rozkrajování jablek, stavění betlémů a zdobení stromečku. Odlišná je i večeře, oplatky však mnohde zůstaly. „Před večeří si dáváme oplatku s medem. Během večeře nemůže nikdo vstát, jedině já,“ popsala padesátiletá Jaroslava Drechslerová z Kroměříže. Devítiletý Šimon Chvojka z Uherského Hradiště se zase zkouší postit. „Celý den nejím, abych viděl zlaté prasátko. Vždycky to ale poruším, proto jsem ho ještě neviděl,“ řekl.

VERONIKA VÁGNEROVÁ