Cestu do lavic vánočně vyzdobeného svatostánku si většina účastníků mše svaté, zejména však z řad nejmladší generace, zpříjemnila zastávkou u jesliček.
„Moc se mi to líbilo. Ale nejvíce ta maminka s miminkem. Babička říkala, že je to Ježíšek,“ řekla roztomile dětsky čtyřletá Karolínka, vnučka Hany Slezákové. „K jesličkám v tomto kostele jsem chodila se svými rodiči už jako malá holka. Tak jsem si řekla, že stejně, jako kdysi mně, by se mohly jesličky líbit i mojí vnučce. Nemýlila jsem se, nemohla jsem ji od jesliček dostat.“
Odpolední mše svatá v kostele Nanebevzetí Panny Marie stojícím v blízkosti vsetínského zámku přilákala nejenom věřící. Zklidnit a zamyslet se před příchodem nejkrásnějšího a nejočekávanějšího večera v roce totiž přišli rovněž ti, kteří jinak do kostela nechodí.
„Navštívit před Štědrým večerem místo pro rozjímání je nejen příjemné, ale osobně to považuji, i když jsem nevěřící, za úctu k odkazu našich předků. K nim víra v Boha jaksi patřila,“ vyznal se Josef Kopecký ze Vsetína.
Mnozí z účastníků Štědrodenní odpolední mše svaté v římskokatolickém kostele Nanebevzetí Panny Marie využili při odchodu k tomu, aby přenesli betlémský oheň do svých lucerniček a odnesli si tak plamínek ze svatého místa do svých domovů.
Kostel Nanebevzetí Panny Marie je netypickou církevní stavbou pobělohorského baroka z konce 17. století, která měla původně jiné určení. Majitel panství hrabě Jiří Illésházy chtěl vybudovat nový zámek, ale po vyhoření původního dřevěného kostelíku a fary roku 1683 věnoval nedokončenou stavbu zámku katolické církvi. Po nutných úpravách byl kostel vysvěcen roku 1689. Z původního zámku zůstaly zachovány obranné nárožní rondely se střílnami (středoevropská rarita) a v západní zdi pozůstatky po konzolách plánovaného balkonu. Při úpravách v 19. století byla věž kostela ukončena cibulovitou bání se třemi novými zvony.
