Hodnotit dodržování toho či onoho postupu však v uplynulou sobotu na Moštárně ve Vsetíně nebylo tím nejdůležitějším. Hlavním, co porotce jedenáctého ročníku Ceny Valašska o najlepší hňápané zelé zajímalo, byl vzhled, konzistence a především chuť přinesených vzorků.

Na dlouhém stole se jich letos sešlo třicet čtyři. Do jejich pečlivého zkoumání a ochutnávání se účastníci soutěže pustili hned zkraje odpoledne. S blížící se šestnáctou hodinou členové pořádajícího Spolku pro zachování valašských tradic vybrali hlasovací lístky a pustili se do sčítání hlasů.

Čekání na výsledky vyplnil příchozím doprovodný program. Oldřich Štroblík, který odpoledne moderoval, všem připomněl, že vedle zelí považovali staří Valaši za základní suroviny také mléko či smetanu.

„V podstatě všude měli kravku nebo kozu a sami si doma stloukali máslo. To si dnes také vyzkoušíme. Snad se to podaří,“ oznámil přítomným Štroblík.

U připravené máselnice se vedle členů pořádajícího spolku vystřídal nejeden návštěvník Moštárny a tradiční výrobu másla si vyzkoušel. Dobu nutnou pro spočítání všech hlasů mimo to lidem krátila také cimbálová muzika.

Po půl šesté přišlo na řadu vyhlašování výsledků. Nejprve udělili pořadatelé tituly Zelmajstrů těm soutěžícím, kteří si mezi náhodně očíslovanými vzorky poznali právě ten svůj. Letos se to povedlo dvanácti z nich.

„Mám z toho radost,“ netajila Alena Seifertová, když si odnášela diplom Zelmajstra se svým jménem.

V hlavní kategorii organizátoři vyhlásili pět vzorků zelí, kterým ostatní přidělili nejvíce bodů. Všech pět míst obsadili muži. Mimo medailové pozice se umístili pátý Petr Valchář a čtvrtý Josef Škabraha. Pomyslný bronz si odnesl Oldřich Winkler a stříbro Miroslav Bařina.

Nejvíce bodů od hodnotitelů získal a absolutní vítězství tak mohl oslavit Vladislav Chvátal ze Vsetína.

„Nemám slov. V životě jsem nikdy nic nevyhrál,“ komentoval svůj úspěch tvůrce nejlepšího hňápaného zelí.

Prvenství si cenil o to víc, že se podobné soutěže ještě nikdy předtím nezúčastnil. Přestože zelí si doma připravuje každý rok.

„Kdyby mě kamarádi nepřesvědčili, tak bych nebyl ani dnes tady. Teď už ale budu soutěžit každý rok,“ sliboval Vladislav Chvátal.

A proč podle něj právě jeho vzorek chutnal nejvíce? „Podařilo se mi koupit kvalitní zelí. To je vždy nejdůležitější. Jinak jsem nic speciálního nepřidával. Klasicky jen cibuli, kmín, sůl a trochu kopru,“ prozradil Chvátal.