Do tradiční Tříkrálové sbírky, kterou každoročně v celé zemi organizují pracovníci Charity, se v těchto vesnicích letos zapojil rekordní počet dětí.
„Máme třináct skupinek. Devět z nich zamíří mezi domy ve Francově Lhotě, čtyři do Senice. Spadáme totiž pod jednu farnost," upřesňuje ráno před francolhotským kostelem starostka obce Kateřina Trochtová. Dětí je letos tolik, že některé skupiny čítají více, než tradiční tři krále a jednoho dospělého jako doprovod. Koledníků je k šesti desítkám.
U lidí ve Francově Lhotě má Tříkrálová sbírka dobrý zvuk. Vloni ostatně v obci se zhruba šestnácti sty obyvateli vybrali koledníci 45 tisíc korun. Z vedlejší Valašské Senice, kde žije necelých pět set lidí, se vrátili s dalšími dvaceti tisíci.
„Jsou tady lidé, kteří si každý měsíc po celý rok na sbírku odkládají peníze. Jiní zase ví, že zrovna nebudou doma, tak nám příspěvek nechají například v květináči v obálce označené třemi korunkami," říká Kateřina Trochotová. Pomáhají také rodiče, kteří rozvážejí děti do vzdálenějších konců obce.
Kateřina Trochtová se po úvodním uvítání koledníků v kostele sama ujímá vedení jedné z tříkrálových skupinek. „Dneska jsem tady právě v této roli. Ne jako starostka. Vedoucí skupinek dělám ostatně již šest, možná i osm let. Tedy rozhodně déle, než svou současnou funkci," usmívá se Kateřina Trochtová.
„Jejími" králi jsou desetiletí Lukáš Maček a Tomáš Martinka a nejmladší Marian Kořenek. „Mám šest roků a letos chodím podruhé. Když jsem koledoval poprvé, ještě jsem ani nechodil do školy," pochlubil se malý král. Všichni tři se sbírky už nemohli dočkat.
„Vždycky se těšíme dlouho dopředu. Já chodím už počtvrté. Líbí se mi, že vybereme peníze na dobrou věc, ale taky to, že dostáváme spoustu sladkostí," netají Tomáš Martinka.
Dveře dokořán mají v sobotu malí koledníci například v domku manželů Martinkových. Poté, co darované bankovky mizí v zapečetěné kasičce, hostí domácí trojici králů i doprovod horkým čajem. „Jsme nadšení, že se tříkrálová sbírka stále udržuje. Také jsme na ni každý rok nachystaní. Sama jsem takto kdysi chodívala," netají Drahomíra Martinková.
Shodou okolností má právě v té skupince koledníků, jež zazvonila u jejich dveří, svého vnuka. „Těšil se na to už od začátku adventu. Možná více, než na Vánoce samotné," prozrazuje babička jednoho z králů.
Podle jejího manžela Stanislava Martinky řada lidí mylně vnímá Tříkrálovou sbírku jako příspěvek například na mzdy zaměstnanců Charity a podobně. „Není tomu tak. Peníze jdou potřebným. Sbírka přispívá na činnosti, které stát nezvládá podporovat," vysvětluje Stanislav Martinka.
Stane se samozřejmě, že některé dveře zůstanou zavřené. Malí koledníci i tak alespoň na jejich zárubeň napíší křídou známé K + M + B s příslušným letopočtem. Tedy přání, aby Kristus v novém roce požehnal domu i lidem, kteří v něm žijí.