S jejím odchodem pohaslo také světlo, jež rodačka z Kroměříže nosila v srdci a rozdávala lidem.

„Byla povzbuzením a obohacením našeho života. Stále se zajímala o dění kolem sebe. Pamatovala si, která sestřička chová doma kočky, která jezdí na kole a pečuje o zahrádku,“ vypráví Šimíčková.

Anežka Zacharová se narodila 9. května 1913 v Kroměříži. Za první republiky se přestěhovala do Zlína, kde dvacet let pracovala jako dělnice v Baťových obuvnických závodech. Většinu profesního života ale Anežka Zacharová spojila s Báňskými projekty.

Jako kreslička připravovala plány ostravských dolů, průmyslových staveb i letiště v Náměšti nad Oslavou. Aby lépe poznala prostředí šachet, nějaký čas s horníky fárala do podzemí.

„Měla jsem štěstí, že se mi práce stala koníčkem. Někdy bych si pod rýsovacími prkny nejraději ustlala,“ vzpomínala Anežka Zacharová.

Ve volném čase se věnovala hlavně sportu. V mládí se s kamarádkou plavila na kajaku z Kroměříže do Bratislavy. Za války projela na kole celý protektorát a ještě v devadesáti letech chodila plavat na štěrková jezera u Hustopečí nad Bečvou.

Za pomoci přátel vlastníma rukama obnovila vyhořelou dřevěnou chatu v meziříčské části Brňov, ve které třicet let bydlela. Svou dlouhověkost přičítala veselé mysli, lásce k lidem i přírodě a správné životosprávě.

„Držím se zásady jez do polosyta, pij do polopita, vyjdou ti nadlouho léta,“ říkávala nesmírně vitální stařenka, jejímž věrným společníkem bylo letité tranzistorové rádio, které s oblibou poslouchala.

Nejlépe se ale cítila mezi lidmi. Patnáct let se přátelila s Kateřinou Fabiánovou, kterou něžně nazývala „žákyňka“. Společně šily, žehlily, vařily a trávily prázdniny. Anežka se stala její druhou babičkou i kamarádkou.

„Nosí v paměti spoustu krásných zážitků a má moderní názory na život. Nic převratného jsme spolu nezažily, přesto jsou to velmi hluboké vzpomínky,“ uvedla nynější studentka výtvarné výchovy při oslavě Anežčiných stých čtvrtých narozenin.