Na vině je zřejmě skutečnost, že byli podle pamětníků obráni nejen o zbraně, ale také o zásobníky. Pohřbeni měli být údajně i bez bot.

K tragédii na Vařákových pasekách došlo 2. května pětačtyřicátého roku. Do těchto míst na rozhraní obou obcí přišel v tento den stejný oddíl SS, který ve dvou týdnech předtím vypálil Ploštinu a Prlov. „Skupina partyzánů předtím zaútočila z lesa na dva německé radisty, kteří neozbrojeni stavěli před jedním z domů vysílačku. Při přestřelce padl jeden z partyzánů a jeden z Němců. Ještě předtím podle kroniky partyzánské brigády Jana Žižky zastřelili další tři německé vojáky právě v blízkosti Vařákových pasek,“ připomněl Milan Orálek, jednatel meziříčských ochránců přírody, kteří pátrání zorganizovali.

Na Vařákovy paseky přišel osudného dne osmnáctičlenný oddíl slovenských Němců z úderného oddílu SS . Osm z deseti chalup, které tady tvořily skupinu obytných domů, vypálili jeho členové poté, co ze stavení vyhnali dobytek. Čtrnáct lidí pak hnali naboso až do Valašské Polanky.