Valenta, jak mu říkají jeho blízcí a kamarádi, ale příliš nadšený svým jménem není. „Na druhou stranu mi až zas tak nevadí, už jsem si zvykl," pověděl chlapec. „Navíc, toto jméno nosil můj prapraděda. Takže jsem vlastně jeho následníkem," dodal s určitou hrdostí v hlase Valentýn, jehož obrovskou zálibou jsou vlaky a vše, co k nim patří. Těm by se chtěl věnovat, až vyroste a bude chodit do práce: „Rád bych je řídil. Zatím to dělám jen na počítači," přiznal. „Ale hodně času trávím i na nádraží a sleduji, co se tam děje," prozradil.

Valda, jak mu taky někdy říkají, má jako každý správný kluk kolem sebe spoustu kamarádů. Avšak jeden z nich má přece jenom ze všech navrch. Marley. Valdův čtyřnohý kamarád.

Je to dvouletý kříženec labradora a retrívra. „Dokážou spolu obrátit svět naruby. Ale jsou to moji zlatí kluci," říká Valentýnova máma, která školáka vychovává se svým partnerem. „Márlošek, i když je na vodítku, běhá hodně rychle. Mám co dělat, abych mu někdy stačil. A tak jsem se dal na fotbal. Zatím mě to baví a zdokonalím si fyzičku. Pak tu havušu proženu," poznamenal s úsměvem Valda. Které z dětí by se netěšilo na oslavu, zvlášť tu spojenou s jeho jménem? Valenta není výjimkou. „Určitě nějaká bude. A snad i něco dostanu, uvidím," vyjádřil chlapec svou naději. „Určitě něco chystáme, ale neprozradím. Ráno by si mohl Valda cestou do školy koupit noviny a pak by to nebylo překvapení," dodala s úsměvem jeho maminka s tím, že jak to zná, stranou nezůstanou ani babičky a děda.