Tou bezesporu nejrozšířenější bude medvěd, podle něhož bývá mnohde pojmenovaná celá fašanková obchůzka jako vodění medvěda.

„V končiny (…) voditi medvěda po dědině i po městě s hudbou bývalo všeobecným povyražením.“ Tak popsal poslední dny masopustu na Vsetínsku v 2. polovině 19. století historik a valašský spisovatel Matouš Václavek.

Medvěd patří k nejstarším maskám vůbec. Vyskytoval se ve dvou variantách – kožešinový nebo slaměný.

„Na seznam ohrožených zvířat bychom dnes mohli zapsat medvěda slaměného, který se v našem regionu objevuje pouze v Lužné,“ říká etnografka Muzea regionu Valašsko Milada Fohlerová.

Ještě do konce 19. století se zmínky o slaměném medvědovi objevovaly také ze Vsetína, kam „docházeli ponejvíce z okolních dědin mladíci (…) s chlapem ve slámě omotaným, s dlouhým ohonem, s muziganty a vyhrávali si na obdaruňky…“ a také na Bystřičce „v končiny sa chodilo z medvědem. Za medvěďa býl spravený chlap otočený slamú a po sobě mjél mašle všelijakých barev.“

Této ústřední masce většiny obchůzek byla dříve přisuzována magická moc. Medvěd byl symbolem síly, zdraví a především plodnosti. Ta se měla přenést na ženy, případně na úrodu v jejich hospodářství, při tanci s postavou medvěda. Prosperitu měla zajistit i sláma trhaná ze slaměné formy této masky. Ženy ji vkládaly do hnízda slepicím, aby dobře nesly, nebo husám, „aby se húsata dobře válaly“.

„V okolních regionech má medvěd a jeho chování až erotický náboj – objímá mladé ženy, tiskne se k nim, sahá na intimní partie, válí je po zemi, někdy i s náznakem kopulačních pohybů. Valašští medvědi jsou však až na výjimky slušní,“ usmívá se Milada Fohlerová.

A dodává, že masku medvěda mohou zájemci vidět a případně si s ní i zatančit také na Zámeckém masopustu, který se na vsetínském zámku uskuteční v neděli 23. 2. od 14 hodin.