Ostatně jaký je v sobotu ve skanzenu program, musí být jasné každému už vně areálu. To když potkává již odcházející návštěvníky obtěžkané taškami naplněnými pečivem či s krabicemi s čerstvými frgály v rukou.

Pekařská sobota se v muzeu koná už potřiadvacáté a tradičně je především oslavou cechu pekařského a umu pekařských mistrů.

Do poledne zbývá necelá hodina, od pódia u rybníčka zní lidové písničky v podání dechové hudby. Nebe je ocelově šedé a začíná pozvolna drobně poprchat.

Mezi stánky se to ale hemží mnoha desítkami návštěvníků, kteří ochutnávají klasické pečivo i méně obvyklé výrobky, třeba dýňový chleba. Z pochmurného počasí si pramálo dělají.

„Ostatně je to pořád lepší, než kdyby bylo třicetistupňové vedro," usmívá se shovívavě jedna z vystavujících pekařek, zatímco do připraveného sáčku vkládá několik koláčů různých příchutí a podává je muži středního věku.

Od zákazníka opačným směrem do dlaně pekařky putuje hrst mincí. „Zatím to není žádný déšť, jen pár kapek," navazuje souhlasně na konstatování prodejkyně Radek Kučera, když dokončí nákup. Na Pekařské sobotě není Rožnovan poprvé. „Je to příjemná akce a příležitost ochutnat a koupit něco dobrého," vysvětluje.

Na palouku uprostřed městečka před pár okamžiky skončil recesistický trojboj pekařských mistrů v netradičních disciplínách. Byly jimi běh s trakařem a třemi pytli mouky nazvaný S troškou do mlýna, dále běh na chůdách s pekařskou nůší na zádech pojmenovaný Přes hory a doly a nakonec běh s plným půllitrem piva na lopáři O pekařský půllitr.

Nejlépe si vedl Josef Hrbáček z vlčnovské Pekárny Javor. Za ním skončil Milan Šindelář ze Staročeské pekárny a Tomáš Kotyrba z Gobe Píšť.

Součástí Pekařské soboty jsou také další soutěže o vynikající chleba, vynikající rohlík a také o nejlepšího pekaře Valašského království. Do soutěží se přihlásilo devatenáct pekařů a firem. O vítězích rozhodují svými hlasy sami návštěvníci a také odborná porota. Jednou z přihlášených pekařek je také Miroslava Hlaváčová ze Stříteže nad Bečvou. „Na Pekařskou sobotu nás zvou už pravidelně, jsme tady určitě nejméně posedmé," říká žena, která, ač není v oboru vyučená, se pekařině věnuje už šestnáct let.

Vyrábí především frgály, ale také další sladkosti. „Pekařská sobota je pro nás jakousi reklamou, jinak vlastně nejezdíme nikam. Vyrábíme ve Stříteži a tam máme také malou prodejnu. Ale lidé si u nás objednávají hlavně telefonicky," prozrazuje sympatická pekařka.