VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Valašský GEN: Lucie Redlová

Valašské Meziříčí – Do meziříčské Schlattauerovy kavárny přišla v červených keckách a ležérním oblečení. Po celou dobu rozhovoru z ní sálala energie a nadšení. Chvilku neposeděla v jedné pozici a sama už naťukávala dosud nevyřčené otázky.

25.4.2012
SDÍLEJ:

Lucie RedlováFoto: archiv Lucie Redlové

 Lucie Redlová, písničkářka a muzikantka z Valašského Meziříčí, popsala své nadšení z nové desky i to, co albu vlastně předcházelo.

Jak si pamatujete svůj první koncert?
Docela dobře. Je to velká náhoda, protože v pátek dvacátého dubna to bylo deset let, kdy jsme hráli s Docuku v mezříčském M-klubu. Tehdy ještě pod názvem Pro-cash. Pamatuju si strašné nervy, ale i super euforii. Přišli nás podpořit hlavně kamarádi a bylo tam fakt hodně lidí. A pamatuji si radost, pak se zpívalo, pařilo…hezká vzpomínka.

Když své začátky srovnáte s desetiletým odstupem - změnilo se to nějak?
V podstatě se to příliš nezměnilo. Nervy mám pořád, i když už se jimi většinou nenechám paralyzovat. Jsou větší vždy, když mě čeká něco nového. Na oslavu desetiletého výročí hrajeme s mojí kapelou v Novém Jičíně. Místo Martina Knora, který je vytížen v Mňáze a Žďorp, s námi bude hrát na elektrickou kytaru můj o deset let mladší bratr. Bude to velká událost, takže je to taková docela velká nervozita. Jinak je to podobné. Směs vzrušení, radosti, euforie, když se to povede.

Kdo vás ke zpěvu a muzicírování přivedl?
Odmalička jsem zpívala a doma asi slyšeli, že mi to jde, že mám sluch. Dali mě do hudebky na housle, ale mě to strašně nebavilo a na konci roku jsem propadla – tak mě pak dali na akordeon, u toho jsem vydržela 6 let. Od té doby mě celkem nikdo do ničeho nenutil, cestu k muzice jsem si našla tak nějak sama. Poslouchala jsem si doma maminčiny kazety, od kamarádů si půjčovala další. Pak jsem ve čtrnácti začala hrát na kytaru.

U jakých písní jste začínala?
Asi jako většina – zpívali jsme u táboráku s kamarády. Vše možné od Nohavici, přes Dobeše, Ebeny, ale musím říct, že jsme nikdy nebyli tak úplně kotlíkáři. Časem mě bavilo hrát Beatles, Pink Floydy nebo Frames. Vždycky jsem ale tvrdila, že vybrnkávání jsem se naučila na Nohavicovi. Je to trochu paradoxní, protože teď už ho vůbec neposlouchám.

Co vám říká folklor spjatý a inspirovaný Valašskem?
Měla jsem k tomu vztah přes moji babičku, která chodila i do valašského krúžku a vlastně doteď ve svých sedmdesáti letech ještě zpívá ve sboru. Na prvního máje jsme třeba chodívali ve valašských krojích. Je ale fakt, že jsem spíš poslouchala českou folkovou scénu a pak nějaké rockovější kapely jako už zmiňované Beatles, Pink Floyd, Queeny a tak. Cestu k folkloru jsem si sama našla až díky Docuku, kde jsme se mu začali věnovat.
Přechod od Pink Floydů k lidovým písním je docela velký skok.
Ty písničky jsem často znala, jsem místní a člověk tomu neunikne. Cimbálovky jsou všude kolem, nějakým způsobem to ve mně bylo. Druhá babička je navíc ze Slovenska z Horehrona a když jsme potom s Docuku hráli, tak jsem ji přinutila, aby mě naučila i nějaké písničky od nich. Písničku Horehronka, která je na druhé desce, mně naučila právě babička.

Od folku se vaše tvorba posunula k rockovějšímu zvuku a většímu bigbítu. Máte už nějaké ohlasy na svou novou desku, která vyšla minulý týden?
Vesměs jsou pozitivní a potvrzují mi to, co byl tak trochu záměr. Otočila jsem se od toho čistého folku k většímu bigbítu. Deska má plnější zvuk a často jsou lidi mile překvapeni. Většina ale zatím slyšela jen jeden singl Sběračky čaje. Ti, co slyšeli celou desku, jsou hlavně lidi z mého blízkého okolí, takže tam ani nějakou velkou kritiku neočekávám. Jsem zvědavá na recenze.

Kdybyste svoji desku měla zhodnotit sama…
Naprosto nekriticky musím říct, že jsem s tou deskou strašně spokojená. Často se dá proces tvorby ještě prodloužit a deska třeba změnit. Myslím ale, že ne vždycky je to o zlepšení jako spíš o změně. Pro nás je asi dobré, že čas ve studiu je nějakým způsobem omezený a limitovaný. Přijde prostě čas, kdy si člověk musí říct: tak stop, teď už jsem s tím spokojený a takhle jsem to chtěl. Teď bych tam změnila jednu drobnou věc. Jinak jsem s ní ale daleko spokojenější, než jsem doufala, že budu.

Velkou zásluhu na tom měl zřejmě i producent Tim Eriksen (známý americký písničkář pozn. red.). Jaká s ním byla spolupráce?
Skvělá. Dobré bylo, že jsme spolupracovali už od podzimu. V říjnu napevno slíbil, že přiletí a bude s námi ve studiu. Celá kapela se shodla na tom, že by bylo dobré někoho ve studiu mít. Už jen tím, že tam někdo bude, nás bude motivovat k lepším výkonům. Timovi jsme posílali nahrávky ze zkoušek, takže když přiletěl, už ty písničky dobře znal. Pak s námi byl ještě na dvou zkouškách ve Valmezu, než jsme odjeli do studia, a tak jsme potom udělali nejvíc práce.

Jak to pak vypadalo při nahrávání?
Byla to taková vyvážená kombinace shody na důležitých věcech a inspirujícího nového pohledu, který nás někam posunul. Cítili jsme věci podobně, ale ne úplně stejně, protože kdybychom to cítili stejně, tak tam asi nemusí nikdo další být. Ale Tim měl přesně takové dobré nápady v místech, kde to písnička potřebovala. Věřím, že z té desky bude cítit, že jsme ji dělali v pohodě a radosti.

Kdo se na desce podílel?
Aktivně moje kapela bubeník Milan Kratochvíl, basák Ivan Trpík a kytarista Martin Knor; Tim jako producent hrál na elektrickou kytaru, mexickou dvanáctistrunku zvanou bajo sexto a také trochu zpíval. Zvukovou režii obstaral ceněný producent Ondřej Ježek, v jehož studiu jsme točili. Pak jsem tam měla ještě dva hosty – perkuse nám přišel nahrát Václav Pohl z Trabandu a jazzman a klavírista Marek Novotný. Na desce také účinkují obě moje babičky. Nebudu ale prozrazovat jak - ať to lidi zjistí. (smích)

Jak bude vypadat vaše květnové turné?
Tim přiletí v pátek jedenáctého května v devět hodin ráno a hned jedeme do Brna do televize, kde budeme v Živě na jedničce hrát my dva spolu asi dvě písničky. Koncerty se pak odehrají v dalším týdnu: 14.5. Praha, 15.5. Valmez, 16.5. Brno, 17.5. Zlín.

Hlodá ve vás už teď pomyslný červík ohledně toho, že byste natočila další desku?
Já jsem už druhý večer po natáčení prohlásila, že se těším, až budeme dělat další desku. Uvědomila jsem si, jak mě to ve studiu vlastně strašně baví -byla to zábava, bylo to vzrušující a zajímavé. Chtěla bych ji dělat určitě dřív než za tři roky a rozhodně bych ji zase chtěla točit u Ondry Ježka. Nedovedu si představit, s kým jiným by se mi tak dobře spolupracovalo, jak s ním. Působil jako takový spoluproducent a měl skvělé nápady na to, kde použít nějaký nástroj nebo nějaký zvuk.

Máte v této chvíli nějakou muzikantskou vysněnou metu?
Velký cíl asi ani nemám. Stačilo by mi mít ročně nějaký rozumný počet koncertů, na které přijde rozumný počet lidí. Dostat se na tuto úroveň by pro mě bylo super. Líbilo by se mi i udělat turné v Americe s Timem. Celá kapela by tam dojela a hráli bychom s ním třeba i jeho staré věci (dřív hrál punk). A vím, že to není vůbec nereálné zorganizovat. Jde jen o to, sednout si na to, celé to vymyslet a dát to dohromady. Je to sen, který se vlastně může docela jednoduše splnit, když na tom bude člověk pracovat. Jinak po nějakém obrovském koncertě na vyprodaném stadionu netoužím…

Co na vaši desku říká tatínek?
S ním jsme ji poslouchali minulý týden. Říkal, že se mu líbí víc než ta první, že z ní cítí nějaký vývoj. Měl jen pár připomínek, které už jsem zapomněla, takže to asi nebylo nic důležitého. Jen asi jedna mi utkvěla v hlavě. Je fakt, že jsem si jistější než u první desky. Když něco komentoval, tak jsem si to s respektem poslechla, ale slušně jsem mu řekla: ale my jsme to chtěli takhle. On by to zase udělal jinak, ale já jsem si to udělala po svém.

Takže si do své práce nenecháte mluvit.
Ani ne. Ale my jsme tak nějak domluveni už od doby, kdy jsem začla hrát v Docuku, že mě nebude nikam tlačit a šlapat mi cestičku. To bych ani nechtěla, nebavilo by mě to. V těch závějích si ji musím prošlapat sama. Ale mám radost. Dostala jsem pochvalu a potěšilo mě to - on je totiž velký kritik.

Třeba přivírá oko kvůli tomu, že jste jeho dcera.
Nemyslím si to. My se totiž bavíme docela upřímně a otevřeně. Naopak si myslím, že k lidem z bezprostředního okolí je upřímnější a tvrdší. Nemá důvod nějak přivírat oko…

Je vaše muzikantská kariéra i o tom, že máte štěstí na lidi?
Určitě ano a myslím, že to štěstí člověk přivolává tím, že je věcem otevřený. Ono se to může zdát jako náhoda, že jsme se se třeba s Timem potkali. Já jsem ho potkala na festivalu v Náměšti nad Oslavou, kde jsem ten den už ale vůbec neměla být. Hráli jsme s kapelou někde jinde a říkala jsem si, že už se nebudu vracet. Jenže po týdnu stráveném na tom festivalu jsem věděla, že se tam vrátit musím, něco mě tam táhlo. No a ten cit a intuice mě nezklamala a odměna se dostavila. Beru to tak, že to byla náhoda, které jsem tak trochu sama pomohla. Kterou jsem si sama způsobila.

Necháváte se intuicí ovlivňovat často?
Poslední dobou víc a víc a cítím, že je to dobré. Doporučuju to všem! Vždycky jsem to tak neměla. Teď ale se více zaměřuji na to, co cítím, a funguje to.

Za svou kariéru jste poznala spousty lidí. Dá se říct, kdo vás nejvíc ovlivnil?
Bylo to hodně lidí, jmenovala bych Karla Prokeše z M-klubu, který mě od začátku podporoval a umožnil mi tam hrát, a pak
Milan Kuchynka, který mi vydal první desku. Teprve tehdy jsem začala víc hrát a skládat své písničky. Dřív jsem hrála jen v Docuku, chodila do práce a vůbec to nebyl nějaký můj plán dělat muziku tak, jak ji dělám teď. Bez první desky by nebyla druhá, takže tohle setkání cítím jako hodně důležité.

Jaké máte vztahy s bývalými spoluhráči?
Veskrze přátelské. S Docuku jsme se vloni potkali na nějakém festivalu, tak mě Jura vytáhl zpívat jednu písničku, to bylo milé.

Nelitujete někdy toho, že jste od nich odešla?
(bez zaváhání) Ne. Byl to prostě přirozený vývoj. Nezalitovala jsem ani na chvilku, takže si myslím, že jsem odešla v pravý čas. Spolupráce byla plodná, máme dvě desky, hodně jsem se v kapele naučila. Jsem si téměř jistá, že kdybych nehrála v Docuku nebo jiné kapele, ani bych nezačala vystupovat sama, nesehnala bych tu odvahu. Jsem za to strašně ráda. Došla jsem ale do bodu, kdy jsem chtěla dělat něco jiného a trochu s někým jiným. Tak jsem to udělala.

Autor: Iveta Barabášová

25.4.2012 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

SERVIS

Gastronomie - Gastronomie Číšník, servírka 150 Kč

Číšníci a servírky Číšník / servírka. Požadované vzdělání: střední odborné (vyučen). Dvousměnný provoz, úvazek: . Mzda min. 150 kč. Volných pracovních míst: 1. Poznámka: Nástup možný ihned., Požadujeme: vyučení v oboru , praxe v oboru, jazykové znalosti., Možnost prodloužení doby určité., Jedná se o dvousměnný provoz, případně střídání krátkého a dlouhého týdne., První kontakt: telefonicky v době od 8:00 do 15:00 h., životopis e-mailem., ov. 10.8.2018. Pracoviště: Hotel eroplán, Ostravská, č.p. 451, 756 61 Rožnov pod Radhoštěm 1. Informace: Šárka Holubová, +420 725 987 441.

Obchod - Obchod Prodavač, prodejce 15 000 Kč

Prodavači ostatního zboží v prodejnách Prodavač/ka do oddělení zahrady. Požadované vzdělání: střední odborné (vyučen). Turnusové služby, úvazek: . Mzda min. 15000 kč. Volných pracovních míst: 1. Poznámka: PRODAVAČ/KA DO ODDĚLENÍ ZAHRADY, Nástup možný ihned., POŽADUJEME: základy práce na PC., NÁPLŇ PRÁCE: prodej a doplňování zboží. Kontakt se zákazníkem., NABÍZÍME: 25 dnů dovolené, stravenky v hodnotě 100 Kč, zaměstnanecké slevy, možnost prodloužení doby určité., PRVNÍ KONTAKT: životopisy zasílejte na e-mail: kopecky@unihobby.cz nebo jej zanechejte na informacích na prodejně.. Pracoviště: Uni hobby, a.s. 01, Masarykova, č.p. 878, 757 01 Valašské Meziříčí 1. Informace: Lubomír Kopecký, .

Gastronomie - Gastronomie Pomocníci v kuchyni 12 250 Kč

Pomocníci v kuchyni Pomocná síla v kuchyni. Požadované vzdělání: základní + praktická škola. Jednosměnný provoz, úvazek: . Mzda min. 12250 kč. Volných pracovních míst: 1. Poznámka: POMOCNÁ SÍLA V KUCHYNI, Náplň práce: pomocní práce v kuchyni, příprava studené výroby, umývání nádobí, termoportů, Nabízíme: zaměstnanecká strava, Sodexo benefit, První kontakt: telefonicky v pracovní dny od 10:00 do 13:00 h. na čísle: 777 028 137 nebo e-mailem na: eva.baskova@sodexo.com, ov. tel. 6.8.2018. Pracoviště: Sodexo - integrovaný facility management a zařízení školního stravování s.r.o. (sodexo s.r.o.) 03, 756 21 Ratiboř u Vsetína. Informace: Eva Bašková, +420 777 028 137.

Vzdělávání a školství - Vzdělávání a školství Učitel základní školy 17 000 Kč

Učitelé na 2. stupni základních škol Učitelé základní školy. Požadované vzdělání: vysokoškolské. Jednosměnný provoz, úvazek: . Mzda min. 17000 kč. Volných pracovních míst: 1. Poznámka: UČITELÉ ZÁKLADNÍ ŠKOLY, Mzda - zatřídění v 12. platové třídě, stupeň dle praxe, Požadujeme: aprobace český jazyk, plus výuka předmětů na II. popř. I. stupni, První kontakt: e-mailem na dvorakova@zsintegra.cz. Pracoviště: Základní škola integra vsetín, Na Rybníkách, č.p. 1628, 755 01 Vsetín 1. Informace: Darja Dvořáková, .


Na snímcích je morkovický Pavel Žák, letos třetí, loni druhý a předloni na Salašském drtikolu první.
27

Morkovický Pavel Žák vybojoval na Salašském drtikolu třetí místo

Po srážce způsobil opilý cyklista škodu na BMW ve výši 300 000 korun.
2

Cyklista "zrušil" BMW, škoda za stovky tisíc

Požár v Kutné Hoře a veřejné záchodky místo hudby pro Třebíč: videa dne

Podívejte se na krátký sestřih toho nejzajímavějšího, co zaznamenali redaktoři Deníku v pondělí 13. srpna 2018.

S jedničkou odstartuje Barum Rally Lukjaňuk. Chybí Kresta, Kostka i Valoušek

Opět skvostné obsazení. Nadcházející 48. ročník Barum Czech Rally Zlín přinese souboj nejlepších pilotů z tuzemska, ale rovněž lídrů prestižního šampionátu ERC. Předposlední srpnový víkend (24. – 26. 8.) se na start nejprestižnějšího automobilového závodu postaví 138 posádek, z 26 zemí světa, v rámci evropské klasifikace pojede 80 posádek z nichž 54 má prioritu.

Během deseti minut přišli dva lidé o osm tisíc

Nepozornost, ale také nepoctivost nálezců hrála hlavní roli ve dvou velmi podobných nedělních příhodách, které se odehrály ve Valašském Meziříčí nedaleko od sebe.

Ministr kultury zavítal do Dřevěného městečka a na Pustevny

Ministr kultury Antonín Staněk přijel v neděli na Starodávný jarmark do Dřevěného městečka. Staněk si prohlédl Valašský Slavín, probíhající rekonstrukci kostela sv. Anny a zavítal na Pustevny, kde se zaměřil na průběh rekonstrukce Libušína.

Vážení čtenáři,

náš web Deník.cz přechází kompletně pod zabezpečený protokol, který výrazně zlepší bezpečnost při procházení našich webů.

Z důvodu přechodu je nutné se znovu přihlásit k odběru upozornění na nejnovější zprávy - klikněte na tlačítko "Povolit", kterým si zajistíte odběr zpráv i do budoucna.

Děkujeme za pochopení.

POVOLIT