VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Valašský GEN: Lucie Redlová

Valašské Meziříčí – Do meziříčské Schlattauerovy kavárny přišla v červených keckách a ležérním oblečení. Po celou dobu rozhovoru z ní sálala energie a nadšení. Chvilku neposeděla v jedné pozici a sama už naťukávala dosud nevyřčené otázky.

25.4.2012
SDÍLEJ:

Lucie RedlováFoto: archiv Lucie Redlové

 Lucie Redlová, písničkářka a muzikantka z Valašského Meziříčí, popsala své nadšení z nové desky i to, co albu vlastně předcházelo.

Jak si pamatujete svůj první koncert?
Docela dobře. Je to velká náhoda, protože v pátek dvacátého dubna to bylo deset let, kdy jsme hráli s Docuku v mezříčském M-klubu. Tehdy ještě pod názvem Pro-cash. Pamatuju si strašné nervy, ale i super euforii. Přišli nás podpořit hlavně kamarádi a bylo tam fakt hodně lidí. A pamatuji si radost, pak se zpívalo, pařilo…hezká vzpomínka.

Když své začátky srovnáte s desetiletým odstupem - změnilo se to nějak?
V podstatě se to příliš nezměnilo. Nervy mám pořád, i když už se jimi většinou nenechám paralyzovat. Jsou větší vždy, když mě čeká něco nového. Na oslavu desetiletého výročí hrajeme s mojí kapelou v Novém Jičíně. Místo Martina Knora, který je vytížen v Mňáze a Žďorp, s námi bude hrát na elektrickou kytaru můj o deset let mladší bratr. Bude to velká událost, takže je to taková docela velká nervozita. Jinak je to podobné. Směs vzrušení, radosti, euforie, když se to povede.

Kdo vás ke zpěvu a muzicírování přivedl?
Odmalička jsem zpívala a doma asi slyšeli, že mi to jde, že mám sluch. Dali mě do hudebky na housle, ale mě to strašně nebavilo a na konci roku jsem propadla – tak mě pak dali na akordeon, u toho jsem vydržela 6 let. Od té doby mě celkem nikdo do ničeho nenutil, cestu k muzice jsem si našla tak nějak sama. Poslouchala jsem si doma maminčiny kazety, od kamarádů si půjčovala další. Pak jsem ve čtrnácti začala hrát na kytaru.

U jakých písní jste začínala?
Asi jako většina – zpívali jsme u táboráku s kamarády. Vše možné od Nohavici, přes Dobeše, Ebeny, ale musím říct, že jsme nikdy nebyli tak úplně kotlíkáři. Časem mě bavilo hrát Beatles, Pink Floydy nebo Frames. Vždycky jsem ale tvrdila, že vybrnkávání jsem se naučila na Nohavicovi. Je to trochu paradoxní, protože teď už ho vůbec neposlouchám.

Co vám říká folklor spjatý a inspirovaný Valašskem?
Měla jsem k tomu vztah přes moji babičku, která chodila i do valašského krúžku a vlastně doteď ve svých sedmdesáti letech ještě zpívá ve sboru. Na prvního máje jsme třeba chodívali ve valašských krojích. Je ale fakt, že jsem spíš poslouchala českou folkovou scénu a pak nějaké rockovější kapely jako už zmiňované Beatles, Pink Floyd, Queeny a tak. Cestu k folkloru jsem si sama našla až díky Docuku, kde jsme se mu začali věnovat.
Přechod od Pink Floydů k lidovým písním je docela velký skok.
Ty písničky jsem často znala, jsem místní a člověk tomu neunikne. Cimbálovky jsou všude kolem, nějakým způsobem to ve mně bylo. Druhá babička je navíc ze Slovenska z Horehrona a když jsme potom s Docuku hráli, tak jsem ji přinutila, aby mě naučila i nějaké písničky od nich. Písničku Horehronka, která je na druhé desce, mně naučila právě babička.

Od folku se vaše tvorba posunula k rockovějšímu zvuku a většímu bigbítu. Máte už nějaké ohlasy na svou novou desku, která vyšla minulý týden?
Vesměs jsou pozitivní a potvrzují mi to, co byl tak trochu záměr. Otočila jsem se od toho čistého folku k většímu bigbítu. Deska má plnější zvuk a často jsou lidi mile překvapeni. Většina ale zatím slyšela jen jeden singl Sběračky čaje. Ti, co slyšeli celou desku, jsou hlavně lidi z mého blízkého okolí, takže tam ani nějakou velkou kritiku neočekávám. Jsem zvědavá na recenze.

Kdybyste svoji desku měla zhodnotit sama…
Naprosto nekriticky musím říct, že jsem s tou deskou strašně spokojená. Často se dá proces tvorby ještě prodloužit a deska třeba změnit. Myslím ale, že ne vždycky je to o zlepšení jako spíš o změně. Pro nás je asi dobré, že čas ve studiu je nějakým způsobem omezený a limitovaný. Přijde prostě čas, kdy si člověk musí říct: tak stop, teď už jsem s tím spokojený a takhle jsem to chtěl. Teď bych tam změnila jednu drobnou věc. Jinak jsem s ní ale daleko spokojenější, než jsem doufala, že budu.

Velkou zásluhu na tom měl zřejmě i producent Tim Eriksen (známý americký písničkář pozn. red.). Jaká s ním byla spolupráce?
Skvělá. Dobré bylo, že jsme spolupracovali už od podzimu. V říjnu napevno slíbil, že přiletí a bude s námi ve studiu. Celá kapela se shodla na tom, že by bylo dobré někoho ve studiu mít. Už jen tím, že tam někdo bude, nás bude motivovat k lepším výkonům. Timovi jsme posílali nahrávky ze zkoušek, takže když přiletěl, už ty písničky dobře znal. Pak s námi byl ještě na dvou zkouškách ve Valmezu, než jsme odjeli do studia, a tak jsme potom udělali nejvíc práce.

Jak to pak vypadalo při nahrávání?
Byla to taková vyvážená kombinace shody na důležitých věcech a inspirujícího nového pohledu, který nás někam posunul. Cítili jsme věci podobně, ale ne úplně stejně, protože kdybychom to cítili stejně, tak tam asi nemusí nikdo další být. Ale Tim měl přesně takové dobré nápady v místech, kde to písnička potřebovala. Věřím, že z té desky bude cítit, že jsme ji dělali v pohodě a radosti.

Kdo se na desce podílel?
Aktivně moje kapela bubeník Milan Kratochvíl, basák Ivan Trpík a kytarista Martin Knor; Tim jako producent hrál na elektrickou kytaru, mexickou dvanáctistrunku zvanou bajo sexto a také trochu zpíval. Zvukovou režii obstaral ceněný producent Ondřej Ježek, v jehož studiu jsme točili. Pak jsem tam měla ještě dva hosty – perkuse nám přišel nahrát Václav Pohl z Trabandu a jazzman a klavírista Marek Novotný. Na desce také účinkují obě moje babičky. Nebudu ale prozrazovat jak - ať to lidi zjistí. (smích)

Jak bude vypadat vaše květnové turné?
Tim přiletí v pátek jedenáctého května v devět hodin ráno a hned jedeme do Brna do televize, kde budeme v Živě na jedničce hrát my dva spolu asi dvě písničky. Koncerty se pak odehrají v dalším týdnu: 14.5. Praha, 15.5. Valmez, 16.5. Brno, 17.5. Zlín.

Hlodá ve vás už teď pomyslný červík ohledně toho, že byste natočila další desku?
Já jsem už druhý večer po natáčení prohlásila, že se těším, až budeme dělat další desku. Uvědomila jsem si, jak mě to ve studiu vlastně strašně baví -byla to zábava, bylo to vzrušující a zajímavé. Chtěla bych ji dělat určitě dřív než za tři roky a rozhodně bych ji zase chtěla točit u Ondry Ježka. Nedovedu si představit, s kým jiným by se mi tak dobře spolupracovalo, jak s ním. Působil jako takový spoluproducent a měl skvělé nápady na to, kde použít nějaký nástroj nebo nějaký zvuk.

Máte v této chvíli nějakou muzikantskou vysněnou metu?
Velký cíl asi ani nemám. Stačilo by mi mít ročně nějaký rozumný počet koncertů, na které přijde rozumný počet lidí. Dostat se na tuto úroveň by pro mě bylo super. Líbilo by se mi i udělat turné v Americe s Timem. Celá kapela by tam dojela a hráli bychom s ním třeba i jeho staré věci (dřív hrál punk). A vím, že to není vůbec nereálné zorganizovat. Jde jen o to, sednout si na to, celé to vymyslet a dát to dohromady. Je to sen, který se vlastně může docela jednoduše splnit, když na tom bude člověk pracovat. Jinak po nějakém obrovském koncertě na vyprodaném stadionu netoužím…

Co na vaši desku říká tatínek?
S ním jsme ji poslouchali minulý týden. Říkal, že se mu líbí víc než ta první, že z ní cítí nějaký vývoj. Měl jen pár připomínek, které už jsem zapomněla, takže to asi nebylo nic důležitého. Jen asi jedna mi utkvěla v hlavě. Je fakt, že jsem si jistější než u první desky. Když něco komentoval, tak jsem si to s respektem poslechla, ale slušně jsem mu řekla: ale my jsme to chtěli takhle. On by to zase udělal jinak, ale já jsem si to udělala po svém.

Takže si do své práce nenecháte mluvit.
Ani ne. Ale my jsme tak nějak domluveni už od doby, kdy jsem začla hrát v Docuku, že mě nebude nikam tlačit a šlapat mi cestičku. To bych ani nechtěla, nebavilo by mě to. V těch závějích si ji musím prošlapat sama. Ale mám radost. Dostala jsem pochvalu a potěšilo mě to - on je totiž velký kritik.

Třeba přivírá oko kvůli tomu, že jste jeho dcera.
Nemyslím si to. My se totiž bavíme docela upřímně a otevřeně. Naopak si myslím, že k lidem z bezprostředního okolí je upřímnější a tvrdší. Nemá důvod nějak přivírat oko…

Je vaše muzikantská kariéra i o tom, že máte štěstí na lidi?
Určitě ano a myslím, že to štěstí člověk přivolává tím, že je věcem otevřený. Ono se to může zdát jako náhoda, že jsme se se třeba s Timem potkali. Já jsem ho potkala na festivalu v Náměšti nad Oslavou, kde jsem ten den už ale vůbec neměla být. Hráli jsme s kapelou někde jinde a říkala jsem si, že už se nebudu vracet. Jenže po týdnu stráveném na tom festivalu jsem věděla, že se tam vrátit musím, něco mě tam táhlo. No a ten cit a intuice mě nezklamala a odměna se dostavila. Beru to tak, že to byla náhoda, které jsem tak trochu sama pomohla. Kterou jsem si sama způsobila.

Necháváte se intuicí ovlivňovat často?
Poslední dobou víc a víc a cítím, že je to dobré. Doporučuju to všem! Vždycky jsem to tak neměla. Teď ale se více zaměřuji na to, co cítím, a funguje to.

Za svou kariéru jste poznala spousty lidí. Dá se říct, kdo vás nejvíc ovlivnil?
Bylo to hodně lidí, jmenovala bych Karla Prokeše z M-klubu, který mě od začátku podporoval a umožnil mi tam hrát, a pak
Milan Kuchynka, který mi vydal první desku. Teprve tehdy jsem začala víc hrát a skládat své písničky. Dřív jsem hrála jen v Docuku, chodila do práce a vůbec to nebyl nějaký můj plán dělat muziku tak, jak ji dělám teď. Bez první desky by nebyla druhá, takže tohle setkání cítím jako hodně důležité.

Jaké máte vztahy s bývalými spoluhráči?
Veskrze přátelské. S Docuku jsme se vloni potkali na nějakém festivalu, tak mě Jura vytáhl zpívat jednu písničku, to bylo milé.

Nelitujete někdy toho, že jste od nich odešla?
(bez zaváhání) Ne. Byl to prostě přirozený vývoj. Nezalitovala jsem ani na chvilku, takže si myslím, že jsem odešla v pravý čas. Spolupráce byla plodná, máme dvě desky, hodně jsem se v kapele naučila. Jsem si téměř jistá, že kdybych nehrála v Docuku nebo jiné kapele, ani bych nezačala vystupovat sama, nesehnala bych tu odvahu. Jsem za to strašně ráda. Došla jsem ale do bodu, kdy jsem chtěla dělat něco jiného a trochu s někým jiným. Tak jsem to udělala.

Autor: Iveta Barabášová

25.4.2012 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

SERVIS

Technika a elektrotechnika - Technika a elektrotechnika Technický pracovník 13 000 Kč

Ostatní pracovníci na zpracování plechu Ostatní pracovníci na zpracování plechu*. Požadované vzdělání: základní + praktická škola. Třísměnný provoz, úvazek: . Mzda min. 13000 kč, mzda max. 20000 kč. Volných pracovních míst: 5. Poznámka: OSTATNÍ PRACOVNÍCI NA ZPRACOVÁNÍ PLECHU*, První kontakt: telefonicky 571 495 937 nebo e-mailem: anna.krenkova@zamet.cz. Pracoviště: Zamet, spol. s r.o., 756 04 Nový Hrozenkov. Informace: Anna Křenková, +420 571 495 937.

Výroba - Výroba Strojírenští kovodělníci 15 000 Kč

Strojírenští kovodělníci Strojírenští zámečníci - svářeči. Požadované vzdělání: střední odborné (vyučen). Třísměnný provoz, úvazek: . Mzda min. 15000 kč. Volných pracovních míst: 1. Poznámka: STROJÍRENŠTÍ ZÁMEČNÍCI - SVÁŘEČI, Požadujeme: SO, příp. vyučen ve strojírenském oboru, oprávnění obsluhovat ZZ, oprávnění provádět vazačské práce, kvalifikace svařování CO2 (praxe ve svařování výhodou, TIG kvalifikace výhodou), zámečnické práce výhodou, znalost a orientace ve výrobní dokumentaci, manuální zručnost, schopnost koncentrace, pečlivost, smysl pro pořádek, odolnost vůči stresu, fyzická zdatnost, síla nosit břemena, obratnost., Náplň práce: kontrola strojů a zvedacích zařízení, svařování, paketování statorů a rotorů, vyplňování výrobních dokumentů, odstraňování drobných závad., Nabízíme: 25 dnů dovolené, závodní stravování, příspěvek na stravu, příspěvek na dopravu, příspěvek na penzijní připojištění, První kontakt: telefonicky v době 8:00 - 12:00 h. na čísle: 571 812 773, e-mailem na: i.kovarickova@tes.cz nebo osobně na pracovišti v době 9:00 - 11:00 h.. Pracoviště: Tes vsetín s.r.o., Jiráskova, č.p. 691, 755 01 Vsetín 1. Informace: Ivana Kovaříčková, +420 571 812 773.

Doprava a logistika - Doprava a logistika Řidič skupiny B 25 000 Kč

Řidiči osobních a malých dodávkových automobilů (kromě taxikářů a řidičů dopravy nemocných a raněných) Řidiči dodávkového vozidla B+E. Požadované vzdělání: střední odborné (vyučen). Jednosměnný provoz, úvazek: . Mzda min. 25000 kč. Volných pracovních míst: 1. Poznámka: Hledáme vhodného kandidáta na pozici řidiči skupiny B+E dodávkového vozidla., Požadujeme bezúhonnost, lékařskou prohlídku, kartu do tachografu., Pravidelná trasa - denně návrat domů.. Pracoviště: Inter pan s.r.o., Kolaříkova, č.p. 1364, 757 01 Valašské Meziříčí 1. Informace: Josef Novák, +420 602 956 851.

Výroba - Výroba Provozní zámečníci, údržbáři 20 400 Kč

Provozní zámečníci, údržbáři Provozní zámečníci. Požadované vzdělání: střední odborné (vyučen). Třísměnný provoz, úvazek: . Mzda min. 20400 kč. Volných pracovních míst: 1. Poznámka: Požadujeme: vyučení v oboru strojní zámečník a svářečský průkaz Z G1, Z - E1., Nabízíme: příspěvek na stravování, týden dovolené navíc nad zákonem stanovený, odměny při pracovních a životních výročích, vitamínové balíčky., Možnost prodloužení doby určité., Zájemce prosíme o zaslání strukturovaného životopisu elektronicky na adresu Martina.Frydlova@guzu.cz, do předmětu zprávy prosím uveďte "ZÁMEČNÍK". Případné dotazy mohou být zodpovězeny na tel. čísle 571 662 228., ov.18.5.18. Pracoviště: Gumárny zubří, akciová společnost, Hamerská, č.p. 9, 756 54 Zubří. Informace: Martina Frýdlová, +420 571 662 228,731 596 774.


Pavel Václavík s palačinkami
3

Šéfkuchař Spa hotelu Lanterna pomáhá vylepšovat jídelníček zlínské nemocnice

Míčový žonglér Bursas Charalambos z Branek si v sobotu 19. května 2018 připsal na konto další světový rekord. Celkem 2 hodiny a 9 minut dokázal udržet na hlavě jeden, dva i tři míče.
13

Legendární žonglér má další světový rekord. Přes dvě hodiny balancoval s míči

S Jonáškem se lidé bavili a přispěli na dobrou věc

Dva dny plné her, poznávání a výborné muziky. Takový byl osmý ročník Jonáškova zábavného odpoledne, kterým po celý víkend žil park u zámku Kinských ve Valašském Meziříčí.

Házenkáři Zubří drama o bronz v Lovosicích nezvládli, odvrací mečbol

Bronzový mečbol mají po sobotě házenkáři Lovosic. Třebaže vítěz základní části extraligy ze Zubří po rozpačitém úvodu měl blíže k výhře, Severočeši dotáhli duel do prodloužení a to jasně ovládli. V sérii hrané na tři vítězství tak mohou domácí Lovci rozhodnout o svém cenném kovu již v neděli odpoledne.

Tomáš Goláň: Voliči vědí, že rozumím zákonům. Chci rozhýbat Senát

O případné novely zákonů by se rád zasadil Tomáš Goláň (BEZPP), který coby druhý získal nejvíce hlasů v doplňujících senátních volbách ve zlínském okrsku 78. „Díky osobnímu kontaktu lidé vidí, že jsem normální člověk z masa a kostí,“ říká v rozhovoru pro Deník.

Michaela Blahová: Voliče možná nadchlo i to, že jsem byla jediná žena mezi muži

Setkávat se osobně s voliči a prosit je o podporu i v dalším kole. To si pro další dny dává za cíl krajská radní Michaela Blahová (KDU-ČSL). V prvním kole doplňujících senátních voleb ve zlínském okrsku 78 získala nejvíce hlasů (4118), v druhém se utká o senátorské křeslo s právníkem Tomášem Goláněm. „Výsledky jsem sledovala v autě, když jsem jela z Prahy. Bylo to o to zajímavější,“ usmívá se Michaela Blahová.

Vážení čtenáři,

náš web Deník.cz přechází kompletně pod zabezpečený protokol, který výrazně zlepší bezpečnost při procházení našich webů.

Z důvodu přechodu je nutné se znovu přihlásit k odběru upozornění na nejnovější zprávy - klikněte na tlačítko "Povolit", kterým si zajistíte odběr zpráv i do budoucna.

Děkujeme za pochopení.

POVOLIT