V roce 1943 vznikla z podnětu cimbalisty Josefa Michálka ve Vsetíně cimbálová muzika, která hrála v dalším složení Miloš Haluza, Josef Sedmík, Karel Haluza a Štěpán Tomaštík. Postupně se přidávali tanečníci. Čtyři roky na to se změnil název muziky na cimbálovku Vsacan.

„Soubor byl jako vůbec první za doby hlubokého totalismu vyslán v roce 1956 reprezentovat vlast na Mezinárodním folklorním festivalu v Anglii - v Liangollenu v Severním Walesu,“ nezapomněl zmínit střípky slavné historie organizační a umělecký vedoucí Miroslav Ekart.

O choreografii souboru, který čítá v současnosti 14 párů, se starají Miroslav Ekart, Vladimír Pavelka, hudební úpravy prováděl již zesnulý Bedřich Lichnovský. „Spolupracovali jsme a spolupracujeme také s řadou dalších profesionálních choreografů jako byl Jiří Ica Pospíšil či Honza Čumpelík a Jiří Hrabal,“ nezapomněl zmínit Ekart.

Letos soubor, který má převážnou většinu tanečníků ve věku od 16 do 35 let, výrazně omladil. Podle vedoucího přišli noví tanečníci z Malého Vsacánku.

Soubor má za mnohaletou historii na kontě tisíce zahraničních i domácích vystoupení. Nejvzdálenější výlet byl do Chile. Ze zahraničních zájezdů to bylo naposledy do Budapešti v Maďarsku na celosvětový soutěžní festival profesionálních i amatérských souborů.

Z domácího publika potěšil soubor třeba loni návštěvníky Mezinárodního folklorního festivalu ve Strážnici, odkud si odvezl nejvyšší ocenění.

Tanečníci jsou zváni na domácí i světová pódia i do budoucna. V současné době se připravuje na nácvik nového repertoáru pro následující rok. Pozvání mají do Izraele, Itálie, Finska do Venezuely i Kolumbie. „Všechno ale nestihneme,“ řekl s úsměvem vedoucí.

Na řadě vystoupení není nouze o veselé historky. „Máme člena, který když vrcholí příprava a tanečníci už jsou nastoupení na pódiu, teprve dobíhá. Mnohdy je to jen o fous a někdy dokonce naběhne do rozjetého kola a ještě si šněruje gatě. Je to takový náš trémista Jožka,“ uvedl Ekart.

Budoucnost folkloru vidí jeho vedoucí pozitivně. Vsacan si vychovává vlastní tanečníky. Většinou děti současných tanečníků. „Pokračují v rodinné tradici. Láska k folkloru se dědí z generace na generaci,“ ví o tom své i Ekart. S tím, že je ale důležitá podpora města Vsetín.

Folkloristé rádi těží ze své dlouhodobé činnosti. Další ze vsetínských souborů Jasénka je jen o rok mladší, ale vtipům na toto téma tanečníci nešetří.

„Rádi se škádlíme. Poradíme, pomůžeme jako starší a zkušenější, kdyby bylo potřeba. Každopádně držíme palce při jejich oslavách letošního jubilea,“ řekl s vtipem i úctou Ekart.