Nad vojenskou vřavou dohlížel z vyvýšeného stanoviště a přítomné průběžně zasvěcoval do děje spoluautor scénáře, milovník historie Libor Fojtů. Po posledních výstřelech mu spadl kámen ze srdce.

„Diváků přišlo strašně moc, vždyť jsme to nakonec dělali pro ně a oni si sem našli cestu. Počasí nám vyšlo, hodnotím tuto část programu velmi kladně,“ oddechl si.

Během představení s názvem I my jsme tvé děti matičko, se na louku vyrojili členové pořádajícího domácího Valašského sboru portášského a další vojenské a jezdecké spolky a soubory z Nového Jičína, Bystřice pod Hostýnem, Brna, Hradce Králové, Zlatých Hor a dokonce z Bratislavy nebo Polska.

Účast vojáků byla největší v desetileté historii Portášských slavností.

„Scénář, který jsme vytvořili s kolegou Lukášem Kolárikem, byl z větší části splněný. Na to, že všechny jednotky se tu sjely včera a nebyl čas, abychom něco secvičovali, odvedli dobrou práci. Pomohli i místní s celými rodinami, kteří mimo jiné tradičně staví kulisy, škola a její zaměstnanci, kteří nám vaří, hasiči a spousta dalších, co se podílí na přípravě,“ děkoval za spolupráci Libor Fojtů.

Dohlížet nad takovou masou „herců“ dá zabrat. „Máme několik velitelů. Já to řídím od moderátorského pultu, kolega je dole. Má další dva pomocníky, kteří v pravý čas pouští vojáky na bitevní pole, nebo je naopak stahují. Většina vojáků se tím neživí, ale v tomto směru jsou to profíci,“ pochvaloval si spoluautor scénáře.

A jak je složité připravit takovou bitevní vřavu?

„Trvá to asi půl roku. Děj nám musí projít hlavou, každý rok totiž sledujeme jiné období. Snažíme se, aby návštěvníci něco poznali z historie svého regionu. Některé věci se možná takto přesně nestaly, spoustu totiž čerpáme z vyprávění. Ale díky nim to v lidech žije. Člověk, který nezná svoji historii, není člověkem,“ vysvětluje v civilu učitel a historik.

Že se něco z dávných dob podařilo předat, dokazovaly spokojené výrazy na tvářích zvědavých návštěvníků letošních Portášských slavností.

„Splnil se mi sen a konečně jsem se tu dostal. Zajímá mě historie a rád fotím samotnou akci, ale i lidi kolem, co všechno připravují,“ pochvaloval si amatérský fotograf Michal Bartoš, který se přijel podívat z Hranic.

Jubilejní desáté slavnosti byly také o muzice. Na podiu se vystřídaly folklorní soubory Troják a Bača nebo Trombitáši Bratia Štefánikovci a Cimbálová muzika Váh a také vystoupila skupina Fleret. Úplný závěr patřil společné zábavě s tancem a muzikou, při které plála nezbytná portášská vatra.