Nejprve zamíří četný rej masek směrem k Hornímu Lidči. „Chodíme, chodíme…,“ řvou zvesela postavičky až to mezi domky ve vsi hučí.

Nejdou daleko, hned u nejbližšího domu zastavují. Buší, zvoní, medvěd bručí. Otvírá jim hospodář, v ruce již třímá láhev s tradiční čirou tekutinou. Hospodyně za ním přináší tác plný koláčků. Zástup nepohrdne a na láhev i jídlo se nedočkavě vrhá. Někdo si dá slivovičku na zahřátí a zkouší alespoň uměle zvýšit okolní teplotu, která klesla pod bod mrazu. Jiný zase nepohrdne něčím k snědku, vždyť nesnídal.

Medvědu každou chvíli povytahují masku nahoru, to aby se mohl napít. „Rum do mě nalejte,“ řve na celé kolo můž v medvědí kůži.

Bujaré veselí a zpěv doprovází místní dechovka Lidečanka. Jedenáct hudebníků vyhrává podle slov kapelníka Radima Slováka všechno možné. „Třeba Zasadil jsem brzy z jara…,“ a z plných plic foukne do křídlovky. A tak je to dům od domu. Podobný scénář. Kde neotevřou, tam nechá průvod alespoň znamení křídou a trošku nepořádku. Postupem času jim i přes zimu a sníh začíná být teplo.

Podívat se na to veselí přijeli i lidé z okolí. „Je to skvělé, loni jsem byl ve Valašské Bystřici, ale tady je to rozhodně lepší. Průvod neskončí jen tak brzy,“ pochvaloval si Rožnovák Jaromír Brousnický.

Kdo projel celou obec autem, možná si myslel, že požil alkohol, protože viděl po cestě hned dvě skupiny se dvěma medvědy. „Ano, máme dva medvědy už asi pět let. Obec je veliká, tak aby se to dalo stihnout za jeden den. Respektive druhá je medvědice Ludmila s medvídětem,“ vysvětlil starosta hasičů Karel Kubica. Starobylý zvyk udržuje v obci právě místní sbor. Před zhruba pěti lety začalo do hasičů docházet i mnoho žen, a proto mají medvědici.

Starosta doplnil, že předkové si na masopustní veselí velmi potrpěli, což bývalo mnohdy trnem v oku církvi. Podobně však jako dnes vládl hluk a rozpustilost. Jedly se masopustní šišky, koblížky, vesele popíjelo, zpívalo a tančilo.

V sobotní půlnoc vše končilo stejně jako na řadě jiných míst na Valašsku pochováváním basy, kterého se účastnily masky faráře, kostelníka, a všech masek masopustního průvodu. Pochování basy byla parodie pohřbu, kterým začíná doba postní a kdy končí veškeré radovánky a veselice.