Třetí adventní víkend se v Dřevěném městečku i Valašské dědině uskutečnil Vánoční Jarmark. A návrat programu po tříleté covidové přestávce, přilákal spoustu návštěvníků a potvrdil pověst jedné z nejnavštěvovanějších akcí skanzenu.

Už od sobotního rána se parkoviště kolem muzea zaplnila auty a do areály proudily ze všech směrů doslova davy. Na všech příchozích bylo vidět, že se na akci opravdu těší. Děti netrpělivě vyhlíželi snad letos poslední mikulášské družiny s čerty z Valašských Klobouk, Zděchova, Lačnova.

Jejich rodiče zas uvítali ukázku draní peří a vaření štědračky v kuchyni fojtství.

Lucky nemluvily, jen syčely

Dřevěným městečkem celou sobotu procházeli lucky ze souboru Radhošť. Podle zvyků dívky i chlapci v bílých plachtách s bílým obličejem nemluvili, jen syčeli. V rukou měli husí pero, kterém vymetali z kolemjdoucích nečistoty a nemoci.

Prohlídkou Valašské dědiny si všichni návštěvníci připomněli atmosféru lidových Vánoc v oživených expozicích. Milovníci hudby si mohli vybrat z několika koncertů například Chrámového sboru Zubří, mužského vokálního sboru Sextet plus, v neděli bylo připraveno vystoupení chodského souboru Mrákov, dechové hudby Horňany či cimbálovka Javořina.

Paní Jana s dětmi Honzíkem a Kačenkou přijela na jarmark z nedalekého Valašského Meziříčí.

„Teda těch lidí tady je. Naštěstí jsme přijeli autobusem, takže parkování nemusíme řešit. Děti jsou nadšené, jen to počasí mohlo být lepší,“ posteskla si mladá maminka.

Bláto náladu nekazilo

A opravdu, i když meteorologové předpovídali sněhovou nadílku, návštěvníci se spíše než sněhem brodili v blátě. Nikomu to ale náladu nekazilo.

Dřevěné městečko bylo obležené tisícovkami návštěvníků. Pomalu se přesouvali mezi početnými stánky, v nichž více než stovka řemeslníků a lidových výrobců nabízela své zboží.

Ke koupi byly vánoční ozdoby a dekorace, domácí obuv, metly, keramika, drátěné výrobky, šperky, výrobky ze šustí, skla, lidové hudební nástroje, tkané koberečky, jmelí, včelí produkty nebo výrobky z vlny.

„Konečně jsme se po letech dočkali,“ hlásila paní Anna hned u vchodu. Spolu s manželem Jiřím jsou v důchodu a na jarmark se moc těšili.

„Jezdívali jsme sem každý rok, máme rádi zvyky a obyčeje, mnohé děti, které sem přijdou, tak je vůbec neznají. A vždycky si i něco dobrého dovezeme domů,“ usmála se důchodkyně a spěchala pro vstupenku.