Přitom jeden učňovský list už mladá dívka doma má.

„Vyučila jsem se v oboru kuchař-číšník na Hotelové škole ve Frenštátu pod Radhoštěm. Jenže do mého studia zasáhl covid a já prakticky celé tři roky strávila samovýukou doma,“ popisuje budoucí řeznice.

Jak říká, mělo to i výhody. Hodně času věnovala sledováním dokumentů o vaření, reality show a experimentům v kuchyni. Díky tomu se našla v moderní gastronomii a baví ji měnit struktury různých surovin, zkoušet nové kombinace, ale i servis pokrmů na talíři.

„Nadchla mě molekulární kuchyně,“ usmívá se Anna.

Zásadní rozhodování: cukrářkou nebo řeznicí?

Po úspěšném ukončení studia si řekla, že bude pokračovat ve vzdělávání dál. Rozhodovala se mezi cukrářkou a právě oborem řezník-uzenář.

„I když mě baví péct dorty, řekla jsem si, že to se můžu naučit doma. Ale jak správně rozporcovat maso, to se doma nenaučíte,“ vysvětluje svůj výběr žákyně druhého ročníku, která se chce naučit přípravu pokrmů úplně od začátku.

Koupaliště ve Valašském Meziříčí čekají po nerezovém bazénu další opravy.
Koupaliště ve Valašském Meziříčí čekají po nerezovém bazénu další opravy

Což znamená od živého zvířete po servis na talíři.

„Navíc jsem toho názoru, že každý kuchař by měl mít dovednosti řezníka a zase naopak. Každý řezník je tak při výrobě mastných i napůl kuchař.“

Chce mít bistro Mlsná Anička, fandí i sestra veganka

A protože maso miluje, chtěla se naučit jeho dokonalou přípravu.

„Nejsem si ale jistá, zda z toho nemá větší radost můj otec, maminka nebo přítel. Vždy vše ochutnávají a podporují mě ve výrobě mastných výrobků, které poté zbaští. Fandí mi i sestra veganka, jenom neochutnává,“ dodává Anna, jejímž snem je otevřít si jednou bistro Mlsná Anička.

Že se z dříve klučičího oboru stává genderově vyrovnaný, dokazuje i poměr na meziříčské škole. Z pěti studentů ve druhém ročníku jsou čtyři dívky.

„Kluci jsou samozřejmě fyzicky zdatnější, takže pokud jde o bourání masa, mají větší razanci. Ale v preciznosti při čištění, tam zase vedou děvčata,“ dodává na okraj Annin mistr řezník.

Po celodenním stání bolí nohy, ruce cítím až na konci týdne

Fyzicky náročná práce kupodivu nejvíc zatěžuje nohy.

„Ty mě po celodenním stání bolí. Ruce cítím většinou až na konci týdne,“ usmívá se Anna.

Ve škole se učí porcovat půlky vepřového, během praxe, kterou tráví i v masokombinátu Krásno, vykostí vepřovou kýtu, plec, kotletu, bok, ale i vepřová kolena. Za den zvládne s ostatními učni zpracovat i tunu masa. 

„Kostění mě opravdu baví a mohu říct, že vepřovou plec a kýtu mám už v ruce,“ zmíní.

Se spolužákem na řeznické soutěži nenašli konkurenty

Možná právě proto ji ve škole vybrali do Řeznické soutěže, i když byla teprve v prvním ročníku. A ve dvojici s o rok starším spolužákem se stali celkovým vítězem soutěže a Anička stanula na nejvyšším stupni i ve vařené výrobě.

Takto se opravovala knihovna v Rožnově pod Radhoštěm.
Valašské knihovny vzkvétají. Rožnovská je už opravena, Vsetínskou oprava čeká

A v čem by se chtěla ještě zdokonalit?

„Rozhodně bych se chtěla dostat k bourání a porážení všech druhů zvířat. Ráda bych si vyzkoušela výrobu sušeného masa, salámů, slaniny, šunky, ale i zrání masa na steaky, nesmí chybět ani fermentované klobásy a salámy. Chtěla bych se také pořádně seznámila se stroji, které k výrobě používáme, jako jsou například kutr a elektrická udírna.“

Názor, že řezník není obor pro holku, chce vyvrátit nejen okolí, ale i celému světu. A se svým zapálením to určitě dokáže.

„Je to prostě nádherný obor plný mastných, voňavých surovin a to já miluju,“ uzavírá Anna.

MOHLO BY VÁS TAKÉ ZAJÍMAT:

Ročně pomůže zdravotně-sociálně sestra Monika Ondřejková ve Valašském Meziříčí 250 pacientům.
Ročně pomůže zdravotně-sociální sestra ve Valašském Meziříčí 250 pacientům