„Tam ho doslova uctívali. A připomínek na něj je tam mnohem více než u nás,“ poznamenal Jiří Tichánek, jenž na díle, které nazval Ondráš, po stopách legendárního zbojníka, pracoval asi dva roky. Sjezdil Janovice a jejich okolí, tedy Ondrášovo rodiště, a řadu míst, kam jej zavedla stopa po zbojníkovi, jenž se narodil 13. listopadu 1680 jako Ondřej Fuciman v rodině janovického fojta.

Proč se vlastně Ondráš dal na zboj, to se Tichánkovi zcela přesně nepodařilo zjistit. Z poznatků z muzea v Příboře a z dalších informací usuzuje, že důvodem byl zřejmě incident na vojně. „Některé prameny uvádějí, že tam dokonce měl zabít důstojníka, a proto dezertoval. On, jinak jako nejstarší syn fojta, měl právo dostat po něm fojtství,“ naznačil Tichánek.

Zjišťování informací o Ondrášovi prý nezřídka připomínalo detektivní práci, ale občas Tichánek narazil na něco, v co již ani nedoufal. V Raškovicích se mu například podařilo najít chalupu, kde se Ondráš ukrýval, ve Sviadnově objevil hospodu, kde Ondráše zabili. Bylo to v hospodářském stavení. Podle sklepů a vnitřních prostor ale bylo jasné, že to kdysi byla hospoda U Matky Hedviky, kde Ondráš zemřel,“ pokračoval Tichánek.

Asi největší objev učinil v Karolince. „Tam jsem našel Ondrášův obušek, neboli tu jeho valašku, která byla údajně očarovaná,“ řekl nadšeně Tichánek, jenž si do té doby myslel, že valaška už je nadobro ztracená. Tichánek na valašku narazil náhodou v Karolínce u Jany Dočkalové. Ta ji měla jako součást dědictví po svém otci, jímž byl malíř, kreslíř a grafik Jan Kobzáň z Liptálu. „Zjistil jsem, že malíř ji koupil od jistého známého vlastivědného pracovníka, jenž ji někdy v osmnáctém roce dvacátého století vzal z panských sbírek, které byly krátce nato rozkradeny,“ uvedl Tichánek a dodal, že se s majitelkou valašky dohodl a odkoupil vzácnou relikvii pro muzejní potřeby.

Právě skutečnost, že Ondráš vlastnil očarovanou valašku, evokuje podle Tichánka podobnost s nejznámějším zbojníkem na Slovensku Juro Jánošíkem. Ten měl očarovanou mast. Narodil se osm let po Ondrášovi, byl ve vojsku, které opustil asi o rok později než Ondráš. Na zboj odešel ve stejné době, v roce 1711. Ondráš i Jánošík byli zabiti v březnu. Ondráš v roce 1715, Jánošík o dva roky dříve. Oba měli asi třicetičlennou skupinu. „Domnívám se, že to byl tak nejvyšší počet, který se dal ještě nějak organizovat a uhlídat,“ myslí si Tichánek, jenž se v knize snaží hledat fakta. „Podle toho, co jsem zjistil, byl Ondráš obyčejný zbojník, kterému bylo jedno, jestli okrade bohatého pána nebo chudého řemeslníka, který veze poslední zboží na trh,“ uzavřel Tichánek.