V sobotu ráno přijíždím přímo do Pekla – místnosti kulturního zařízení, kde má početná skupina základnu.

„Chlapi už létajú, teď budú na Horňansku,“ směrují mě do místní části Horní Lidče. Je krásně, obloha modrá a minus šest se dá vydržet.

Najít družinu není problém. Davy zvědavců, pobíhající děti a zastavující auta ze všech koutů republiky, ze kterých vykukuje několik mobilních fotografů, mě vedou spolehlivě ke zdroji.

Připojím se k Mikuláši, kterému tady nikdo neřekne jinak než Svatý. Kolem krouží čtveřice víc než dvoumetrových čertů, jejichž masky jsou tak dokonalé, že tvrzením místních o nejlepších čertovských maskách na světě musím dát za pravdu.

Na rozdíl od tradiční trojice Mikuláš – čert – anděl (na toho tady nenarazíte) tu vidím pobíhat smrtku s kosou, nosiče zvané Židi a koníka, na koni, nebo též turka.

„Židům říkáme taky Kvašák. Židi byli vždycky na prachy, má to být výběrčí. Dřív brával oves, dnes sbírá od lidí slivovici,“ vysvětluje mi Tomáš Povalač, který chodí po obchůzkách sedm let.

V první chalupě otevírá devětasedmdesátiletá Božena Matyášová. Děti v domě nejsou, tak Mikuláš popřeje pevné zdraví a pěkné svátky. Paní Božena odlévá Židovi do láhve slivovici a potom říká.

„Blíží sa svátky, Mikuláš k tomu patří. Dřív vydržel čert sedět až do noci na rohu, aby postrašil cérku. Jako děcka jsme sa bály, ale zároveň jsme sa na to moc těšily. Je dobře, že sa ta tradice drží,“ vzpomíná s úsměvem Božena Matyášová.

Pětadvacet let neviděla řádění místních čertů rodačka z Lidče Anna Šáchová.

„Vdala jsem se do Hradiště. Dnes je vidím po takové době a pořád z nich mám respekt,“ uznává Šáchová.

Nestačím se přesouvat. Už vím, proč se tady obchůzce říká létání. Družina už je u dalšího domu. Později se dozvídám, že během dvou dní musí zvládnout kolem tří set padesáti domácností.

„Žádný barák nesmíme vynechat, to nejde. Víc než staletou tradici držíme zodpovědně,“ říká vážně maska turka.

V další chalupě nám otvírá maminka a přistrkuje asi pětiletou holčičku. Ta tvrdí, že se nebojí, ale dušička v ní je hodně malá. Pravda ale je, že Kočka leze dírou, odzpívala celkem s jistotou.

„Já nemám strach, poslouchala jsem,“ říká mi tichým hláskem Leonka Sekulová. Téměř vzápětí ale dodává, že nejvíc se bojí čertů s velkýma rohama.

Létál můj tata aj děda

Opouštím na chvíli Lideč a mířím na Pulčín, abych zjistil, jak se to dělá tady. Mikuláš, dva čerti, smrtka, Žid a koník to mají v nejvýše položené vesnici na Vsetínsku jednodušší. Čeká je asi třicet zastávek.

Šestatřicetiletý Karel Juřička je po úrazu nohy a tak se po dvaceti letech poprvé obchůzky nezúčastní.

„Létám už od patnácti roků. Létál můj tata aj děda. Snad už ve dvacátých letech minulého století. My tu tradici na Pulčíně musíme udržat,“ stojí si pevně za svým Juřička.

Jedna z masek čerta má podle něho nejmíň čtyřicet let. Na rozdíl od čertů z Horní Lidče se liší povříslem spleteným ze sena.

„My tomu pravíme prohříslo, čerti mají na každé noze, Žid jen na jedné. Nosí je proto, aby udělali v baráku, který navštíví, po zemi binec,“ vysvětluje mi Karel Juřička.

Zvládám část obchůzky v nádherně zasněžené krajině Pulčína a letím zpátky do Lidečského pekla. Čerti mají pauzu na oběd a já chci pohledem do zákulisí zjistit, jak mají Mikulášskou obchůzku organizovanou zevnitř. Kolem družiny se točí organizační tým aspoň patnácti lidí. Navlečení jednoho čerta do masky zabere přes hodinu a musí u toho asistovat další tři chlapi!

Podle tradice si družina po dopolední obchůzce a obědové pauze na odpolední „směnu“ masky mezi sebou mění. „Čert je nejhorší. Snažíme se to střídat. Kdo z týmu nemá masku, chodí s námi v civilu a občerstvuje nás hlavně vodou,“ vysvětluje Tomáš Povalač, dopoledne turek, odpoledne Svatý.

Všechno je připravené, masky odzkoušené. Každý zvonec musí zvonit, žádná maska nesmí škrtit, tahat ani bortit se. Mikulášská družina vyráží na sobotní odpolední putování. Všechno si zopakují ještě v neděli. Je to náročné, ale v Horní Lidči tradici drží parádně. A jak jsem řekl na začátku, vidět zdejší průvod, který nám podle slov přihlížející rodinky z Ilavy závidí až na Slovensku, je zážitek.